Milý Františku!
Zcela mimořádně Tě prosím, abys pro jednou odložil své redaktorské brýle a zveřejnil v plném znění tento můj dopis.
Pán Bůh Ti dnes dopřál sedmdesát. Sedmdesát let na světě, na kterém se pořád něco děje, a Ty to soustavně sleduješ a komentuješ. Primárně jistě pro sebe, ale naštěstí též pro nás čtenáře.
Víš, co se mi na Tvých komentářích líbí? Že to není náladová dojmologie. Vždycky si dané téma prostuduješ, často i z historického hlediska, a já se rád přiučím. V politice jsem laik a Ty jsi – jistě nejen pro mě – orientátor. Průvodce.
Ovšem i názorově jsou mi tvoje hodnocení (zvláště politických událostí) blízko. Nedá se stranicky zaškatulkovat ten Tvůj konzervatismus, který je sice zásadový, ale nepouští hrůzu; je inspirovaný křesťanstvím, ale přesně odlišuje náboženství a politiku.
Dovol, abych trochu troufale vystihl jeden Tvůj povahový rys. Pokud jde o práci v médiích, jevíš se mi česky řečeno jako „nepřizpůsobivý“. V žádné redakci jsi nevydržel. Teprve když sis založil Skleněný kostel (nám ovšem taky), našel jsi to, čemu říkají v některých řeholích stabilitas loci. To není nic negativního: Jaroslav Durych taky nevydržel v Lidových listech (nebo Lidové listy s ním?) a založil si Rozmach, a F. X. Šalda se stal typickým F. X. Šaldou až poté, co začal vydávat Zápisník – časopis, který si plnil a redigoval sám.
Tvůj (a náš taky!) Skleněný kostel není sice one man show, ale bez Tebe a bez Tvých článků by byl docela jiný nebo dokonce žádný. Ano, jsi sólista, ale nehraješ a capella. Máš basso continuo. To jsme my, kteří „na chrám Páně“, na ten náš Skleněný, občas skromně přispíváme.
Nicméně vzpomínám i na Tvé komentáře pro Lidové noviny a zvláště pro Radio Proglas. To bylo tehdy důležité, když ses ozval v anticírkevně naladěných Lidovkách například proti skandalizaci Jana Sarkandra v době jeho svatořečení, nebo když jsi v tam rubrice Wild Duck nesmírně vážně navrhoval, aby byl obviněn kardinál Vlk, že v Římě ukradl kostel Santa Croce in Gerusalemme (ano, bylo to v rámci kauzy „znárodnění“ svatovítské katedrály).
A osobně vzpomínám na naše sáhodlouhé hovory, které začínaly v sobotu ráno po mši u svatého Augustina u vás doma, pokračovaly jako peripatetické cestou na opačný konec Brna a končily u nás doma. Literatura, náboženství, politika… Nejsem spisovatel, cítím se jenom jako satelit spisovatelů, ale snad vidím dobře, že Ty jsi nezamaskovatelný literát: i Tvé komentáře, glosy nebo biblické úvahy jsou nasvícené literaturou. Ostatně naši synové, když ještě neuměli vyslovovat příjmení, obzvláště německá, tě nazývali „strejda básník“.
Dodnes si občas otevřu Tvou sbírku Vyhlášení lásky na tomto místě:
…bílé paže racků
nad jezírkem v Euru
v tomtéž gestu.
Městu a světu.
Co Ti mám k těm sedmi křížkům přát? Kromě obvyklého – a zcela dostačujícího – štěstí, zdraví a Božího požehnání? Tak ještě něco speciálního:
Abys jako „skleněný kostelník“ neměl komplexy z barevnějších, lidnatějších a prachatějších elektronických médií, zvláště pak katolických.
Snad si smím dovolit vyslovit toto přání i jménem přispěvatelů a čtenářů Skleněného kostela.
Tvůj
Karel Komárek.
15. prosince 2022