O Velkém pátku jsme rozjímali o pravdě kříže, kterou je obětování se z lásky. Pán Ježíš – pravý Bůh a pravý člověk vzal na sebe všechny tresty za naše hříchy, i smrt – aby nás vyléčil a zachránil.
Dnes v prvním čtení nám to svatý Petr připomenul (Sk10, 34–43): „Bůh byl s ním, aby uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.“
Velkým pátkem jsme začali novénu k Božímu milosrdenství, abychom měli šanci dosáhnout na zaslíbení Pána Ježíše všem těm, kteří se budou modlit korunku k Božímu milosrdenství.
Pán Ježíš zvítězil nad smrtí a nad ďáblem. Toto jeho vítězství otevřelo cestu k vítězství každého z nás. Marie Magdalská vidí odvalený kámen a myslí si, že bylo Ježíšovo tělo odneseno, přemístěno, po našemu – ukradeno. Petr a Jan vstupují do prázdného hrobu, vidí a uvěří. Čemu uvěří? Tomu, co vidí – Ježíšovo tělo zde není. Věří tomu, co si myslí Marie? Co si v této chvíli myslí? Nevíme. „Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.“
Jak jsme na tom my? Co mně říká pravda o Ježíšově prázdném hrobě? Rozumím Písmu? Věřím tomu, že Pán Ježíš vstal z mrtvých? Věřím, že i já jednou vstanu z mrtvých? Věřím, že se jednou otevře můj hrob, že se otevřou všechny hroby? Věřím, že jednou – na konci věků (světa) vstanou všichni lidé z mrtvých? Ať už byli řádně pohřbeni do země – nebo po smrti spáleni a popel z jejich těla byl zničen v totalitárních továrnách na smrt či na přání jejich nebo rodiny rozptýlen, větrem rozfoukán. Věřím ve vzkříšení našeho smrtelného těla?
Svatý Jakub připomíná, že naše víra se pozná podle našich skutků (Jak 2, 17). Svatý Pavel připomíná, že jsme stvořeni k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom je konali (Kol 3, 1–4). Pán Ježíš připomíná: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, ale jen ten, kdo žije podle vůle mého nebeského Otce…“ (srov. Mat 7, 21).
Znamením prázdného hrobu je odvalený kámen. Tímto kamenem je naše sobectví – sebeláska, sebestřednost, když sami sebe dáme na první místo, které patří Bohu, když nepomůžeme bližnímu, který je na tom hůř než já. V síle vzkříšeného a vítězného Krista – odvalme tento kámen!
Když odvalíme tento kámen svými dobrými skutky, tak zvítězíme, vyprázdníme svůj hrob. Skrze každý dobrý a zbožný skutek do určité míry prožíváme své vzkříšení. Vzkříšení ze smrti sobectví, sebelásky, sebestřednosti – a to je pravda prázdného hrobu každého z nás.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti za to, že jsi nás stvořil ke konání dobrých skutků. Děkujeme ti za každou příležitost k dobrému skutku, kterou nám dáváš v hojné míře každý den. Vyslyš nás, když tě v Duchu Svatém prosíme – na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých – dej, ať odvalíme kámen svého sobectví a odvážně svým životem plníme tvou svatou vůli. Skrze Krista našeho Pána. Amen.