Pochválen buď Ježíš Kristus! Františku a Martino, pane řidiči a slečno spisovatelko!
Dnešní den měl – pokud se nepletu – začátek 26. září 2021, kdy jsme se společně vydali na pouť, která měla název Po stopách svaté Ludmily. Dovedu si představit, jak byste se tvářili, kdyby Vám tehdy někdo řekl, že vaše dobrodružné putování po stopách naší svaté, národní, umučené, šťastné babičky, která je už 1102 roků v ráji, neskončí za tři dny, ale bude mít 22. dubna 2023  slavnostní, rajskou zastávku v kostele svatého Kříže ve Sněžném. Jenom vševědoucí Pán Bůh by tehdy mohl říct: „Františku – vzadu sedí tvoje budoucí žena, Martino – autobus řídí tvůj budoucí manžel.“ Touto dnešní zastávkou pro Vás skončí doba známosti a snoubeneckého stavu. Z této zastávky odejdete jako manželé. Sami sebe před svědky odsoudíte – s velkou radostí a láskou – na doživotí.
Připravme se na to zamyšlením na slovy, která budete uvádět společně do života: Boží vůle – viz Tobiášova modlitba z prvního čtení (Tob 8, 4–8): „Neberu si tě pro rozkoš, ale pro splnění Boží vůle...“ a v evangeliu (Mt 7,21–24, 29): „Do nebeského království vejde ten, kdo plní Boží vůli…“ Dále to bude ráj, manželský trojúhelník a dům na skále. 
Svatba je do určité míry prožívání toho, co Pán Bůh udělal pro člověka, kterého stvořil jako muže a ženu – je to obraz, dotyk ráje. Rajská hudba, rajská liturgie, všichni jsou k sobě milí, mají krásné oblečení – dokonce i v kostele. Těšíme se na rajskou hostinu. A středobodem jsou zde – nevěsta a ženich, a jejich vzájemný, rajský vztah. Oba jsou přesvědčeni, že celé dnešní druhé čtení – velepíseň lásky (1Kor 12, 31–13,8) napsal svatý apoštol Pavel před dvěma tisíci roky právě o Martině a Františkovi a o jejich lásce. Krásně o tomto rajském stavu zpívá český slavík v písni Cesta rájem. Pro hosty tento ráj skončí v noci nebo zítra ráno – bude to záviset na míře požití pro ně připravených dobrot, zvláště OPL. Pro vás bude ráj pokračovat časem líbánek. Ale i tento ráj dřív nebo později skončí. Pravdivě a krásně to vyjádřil blahoslavený Karel Habsburský, když své milované Zitě řekl cestou od oltáře:  „Dnes začíná naše společná cesta do nebe.“
Dobré manželství není cíl našeho života, je to pouze prostředek k dosažení cíle života muže a ženy – skutečného a věčného ráje. Manželství je Bohem člověku – muži a ženě – dané. Při svatbě si uvědomujeme jaký je to nádherný dar. Manžel, manželka – Boží dar.
Proto také Pán Bůh dal pro manželství jasná pravidla – hlavní přikázání lásky, Desatero, zlaté pravidlo života. Máme je ve slovech manželského slibu. Dále v síle slov: „Proto opustí muž otce i matku a přilne se své manželce a budou jedním tělem“ (srov. Mk 10, 7–8; Gn 1, 27; 2, 24). Nakonec slova kněze, který v roli svědka církve po té, kdy si dva pokřtění laici udělí svátost manželství, řekne: „Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje“ (srov. Mk 10, 9.“
Tři nevyžádané rady, v jejichž rozdávání máme my staří poměrně velké zalíbení, i když často tušíme a víme, s jakým nadšením tyto rady mládež přijímá.
1. Přijmete děti od Boha ochotně? Za chvíli řeknete: ano. Na toto ano si vzpomeňte až přijde chvíle, kdy jeden z vás bude po dítěti toužit, a druhý ne. Pamatujte na to, že děti jsou pro manželství nesmírným Božím požehnáním a toto požehnání neodmítejte.
2. Vyhledávejte to, co má ten druhý rád a dělejte to. Nevím, ale nemluvný Františku – měl bys své ženě, alespoň jednou denně říct, že ji máš rád. Slečno spisovatelko – učte se vedle svého tichého muže myslet mlčky a občas mu uvařte jeho oblíbené jídlo.
3. Odložte moderní, zhoubnou nezávislost a buďte na Pánu Bohu a na sobě navzájem naprosto a ve všem závislí. Je to jediná závislost, která je nezhoubná, ale naopak životodárná.
Z této třetí rady se dostáváme k manželskému trojúhelníku, který je také symbolem domu postaveného na skále.
Začnu vyznáním jednoho hříchu o nepřijetí daru. Kdysi dávno jsem od někoho – nepamatuji si, od koho, kdy a kde, dostal pečlivě zabalený dar jako výraz vděčnosti. Když jsem ho doma rozbalil, tak mé nitro zalil pocit zklamání – to, co jsem držel v ruce, bylo staré, kýčovité, rozvrzané – no prostě hrůza. Někam jsem to tehdy založil. Když jsem v souvislosti s vaší svatbou – jako jeden z mnohých člověčích spolupachatelů – po panu faráři a tetičkách – dostal tuto slovní úlohu – padl můj zrak na tento původně zavržený dar a v hlavě se rozsvítilo. O tom budeš kázat a to jim dáš na památku svatebního dne a jako pomůcku do života – jen se modli, aby toto znázornění Golgotského domku přijali a neudělali stejnou chybu jako ty. Je to znázornění hlavního klíče od ráje – oběti. Nejsvětější oběti. Je znázornění domu postaveného na skále, Znázornění slov Pána Ježíše „Otče ne má, ale tvá vůle se staň“ (srov. Mt 26, 39). Z mnoha možných skutečností a návodů na cestu do ráje, o kterých tato plastika vypráví, jsem tam vepsal čtyřmi písmeny do vrcholů trojúhelníku jen dvě. Nahoře je P a po bocích – F a SS. Může to být – Pán a František a slečna spisovatelka. Přes mnoho dalších možných významů je to Pater, Filius a Spiritus Sactus.  Otec, Syn a Duch Svatý.
Všemohoucí Otče, vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o tvé požehnání pro to, aby František a Martina společně na přímluvu svaté Ludmily doputovali do ráje. Skrze Krista našeho Pána. Amen.
Promluva byla zakončena  zpěvem Olešnické scholy: 
Rájem jednou chtěl bych jít, chci se smát a být tam, kde je můj Pán. Rájem zpěv až bude znít, smím tolik lásky vzít, kolik mám jí sám.
1. Střípky Božího království, které na svět seslal Pán, sbírat chci srdcem svým vychladlým. Rájem až přijde čas, abych mohl snést tu krásu a ten žár, jímž je Bůh.
R: Rájem jednou chtěl bych jít...
2. Abych se učil žít, proto Pán mi život dal, abych uměl mít rád, jak si přál. Když nebudu lásku mít, nedokážu žít, snést krásu a ten žár, jímž je Bůh.
R: Rájem jednou chtěl bych jít...

P. S.
Kazatel zapomněl to, co považuje za velmi důležité. V kancionálu jsou pod číslem 050 modlitby, které jsou určeny pro stav manželský. Cestu do ráje si můžete usnadnit jejich každodenní společnou četbou.