Slavnost Seslání Ducha Svatého je hlásána mnohými kazateli a přijímána mnohými posluchači jako narozeniny Kristovy církve. Co se dělá o narozeninách? Jedna z lidových moudrostí říká: „Když se člověk narodí – lidé kolem něj se radují, smějí. Dokonce i maminka, která devět měsíců musela snášet různé obtíže, které byly korunovány – pro muže – nepředstavitelnými porodními bolestmi – se raduje. A narozený človíček pláče. A protože se narodíme – jak se moudře říká – ke smrti, tak dřív nebo později smrt skutečně nastane. A potom mnozí nad tím, který zemřel, pláčou, a zemřelý hluboce mlčí. Mělo by to být obráceně – při narození bychom měli vážně prosit o to, abychom v čase, který nám Pán Bůh dá, plnili jeho vůli – není nic důležitější.
Ale vrátíme se z nebe na zem. Jednou za rok se tato událost – narozeniny – náležitě oslavuje. A protože velká většina lidí na první místo ve svém životě dala sebe a odstranila Boha, který každému vše dal a dává, tak se oslavuje náležitě a velkolepě. A k těmto oslavám patří také dary, dárky a dárečky pro oslavence.
Dnes má Kristova církev narozeniny. Pán Ježíš jí posílá nepředstavitelný dar – Ducha Svatého, Utěšitele, Dárce a Pána života. Těm, kteří byli shromážděni kolem Panny Marie – připraveni devíti dny modliteb – přináší tento dar velký užitek – věčný život. A také naplňuje tento život na zemi tím vším krásným, co Bůh člověku dává. Z ustrašených sobců dělá nadšené a horlivé hlasatele a rozdavatele Božího království. Dar přijali a dar rozdávali. Čím víc rozdávali, tím víc ho měli.
Je umění dar dávat. Větší umění je dar přijmout. Ještě větší umění je přijatý dar užívat. Proto jeden ze sedmi darů Ducha Svatého je dar umění.
O přijetí a užívání daru příběh: Muž jde do obchodu. Vedle vchodu stojí jiný muž a hlídá šest jízdních kol. A toho prvního muže zdraví jako starého známého. On odpovídá, ale nemůže si vzpomenout, odkud se znají. Když vrací nákupní vozík, tak prší, u kol jsou už všichni – muž, žena a čtyři děti. Také žena zdraví. A tak se starý muž odhodlá a zeptá se: „Odkud se známe?“ – „No přece – my jsme ti a ti – a vy jste nás připravoval na manželství a oddával.“ V mysli mu hned naskočilo – a první dítě jsem vám pohřbíval. A teď tu stojí s krásnými čtyřmi dětmi, které jim Pán Bůh dal. Nakonec mu řekli, že to musejí rychle stihnout domů (5 kilometrů), protože pan Radar říká, že za půl hodiny bude hodně pršet. Rozloučili se a muž odjel. Po dvou minutách vjel do hustého deště a vtom mu to došlo. Vrátil se zpět a nabídl jim, že je zaveze domů – muže s dětmi, žena pohlídá kola a potom se muž pro ni a pro kola jejich autem vrátí. Čekal obvyklé výmluvy: „My to zvládneme, to nemusíte...“ a tak dál a tak podobně. Ne, oni nabídku velmi rychle přijali.
A tak je to i s Duchem Svatým a jeho dary. On nám dává vše, úplně všechno a těší se, že my budeme přijímat. Nejkrásnější dar církvi k jejím narozeninám bude, když její děti přijmou dary, které jim Duch Svatý dává, a každý den za ně budou projevovat vděčnost.
Všemohoucí Otče, děkujeme Ti za dary Ducha Svatého – moudrost, rozum, radu, sílu, umění, zbožnost a bázeň Boží. Na přímluvu Panny Marie – Matky Církve, andělů a svatých – dej, ať přinášíme plody Ducha Svatého: lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost a sebeovládání. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.