Teolog, kterého papež František ve své encyklice Laudato si´nejčastěji cituje, je Romano Guardini (1885–1968), první „profesor katolického světového názoru“ na Filozofické fakultě univerzity v Mnichově. Po něm toto zvláštní místo (zvané pak „Guardini–Lehrstuhl“) zastávala řada vynikajících křesťanských myslitelů – z nichž jednoho, Eugena Bisera (1918–2014), budiž mi dovolena soukromá poznámka, jsem v 90. letech osobně poznal, když jsem tlumočil jeho přednášku v Brně.

Biskup Robert Barron (na jehož článek o vztahu Guardiniho teologie a Laudato si´odkazuji – viz http://www.wordonfire.org/resources/article/laudato-si-and-romano-guardini/4808/) ovšem říká, že Guardiniho vliv v encyklice je ještě silnější, než by odpovídalo počtu citátů – ovlivnění Guardinim nalézá doslova „na každé stránce“ encykliky. Papež František odkazuje především na Guardiniho kritiku modernity v knize Konec novověku, která vyšla i česky. Guardiniho teologie byla předmětem doktorské disertace, kterou v Německu psal tehdy řadový a nijak zvlášť známý argentinský jezuita Jorge Bergoglio – ale disertaci (o čemž se z úcty k dnešnímu Svatému otci moc nemluví) nakonec nedokončil. Snad proto, že ji začínal až v relativně pozdním věku.

Citovat žijící teology v papežských dokumentech vůbec nebývalo zvykem; měl se tak zdůraznit rozdíl v úřadu papeže a teologa. I když, samozřejmě, teologové bývali vždycky od papežů žádáni o radu a jejich myšlenky se promítaly do oficiálních naukových dokumentů pontifiků. Ale jakmile už papež nějakou myšlenku přijal za svou, bylo to, i když ne neomylné, papežovo slovo, tedy slovo nejvyšší pozemské autority v církvi – a považovalo se za potřebné odlišit je od pouhého názoru teologa; teolog se tak svého slova vzdal. První papež, jenž jmenovitě citoval – pečlivě vybrané – výroky několika soudobých teologů v encyklice, byl blahoslavený Pavel VI.

I v této svobodě, s jakou se František nebojí v encyklice široce citovat jednoho teologa, se projevuje, jak zcela nově pojímá výkon Petrova úřadu v církvi. A ukazuje se, že přiznání důležitého zdroje není nijak na újmu působení a vážnosti jeho slova: papežského slova.