Připadá mi, ale to není žádný teologický názor, je to jen můj dojem, připadá mi však, že někdy velmi závažná sdělení jsou až na posledních stránkách evangelia – jako by už svatopisec chtěl svoji práci skončit, ale Duch Svatý s ním ještě zacloumal, ještě mu řekl: „Prosím tě, tohle, ještě toto nesmí chybět v evangeliu!“ Skeptická biblická věda asi nebude mít pro takový pohled pochopení – berte to prosím jako zbožné mínění. Tak evangelium svatého Jana končí 30. a 31. veršem 20. kapitoly – ale najednou následuje ještě jedna kapitola, psaná typickým Janovým stylem, ve které se mluví ještě o jednom setkání vzkříšeného Pána Ježíše s apoštoly, při kterém Pán po třech otázkách na totéž třikrát řekne Petrovi, aby pásl jeho ovce: vnímám to jako velké zdůraznění papežství.

A Markovo evangelium má pouhých pět veršů před koncem slova, která v takové jasnosti a jednoznačnosti nikde jinde v Bibli nenajdeme: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16, 16).

Tak – kdo neuvěří, bude zavržen, tečka. Není co řešit – žádná protoevangelizace, žádné anonymní křesťanství: člověk buď uvěří, anebo neuvěří, a to má svůj jednoznačný následek.

Ale to celá ta obrovská většina lidí kolem nás přijde do pekla?

Pán Ježíš velmi nerad slyšel zvědavé otázky svých učedníků na to, kdo bude spasen a kdo ne a podobné dotazy; odpovídal na ně vyhýbavě – vlastně ne vyhýbavě: apelem, aby se každý staral o svou vlastní spásu a neřešil budoucnost nikoho druhého. Žádné statistiky neuváděl. „Někdo se ho zeptal: Pane, je málo těch, kdo budou spaseni? Řekl jim na to: Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci“ (Lk 13, 23–24).

Britský spisovatel Oscar Wilde nebyl žádný duchovní učitel, ale o lidské slabosti věděl svoje; proto nejen o ženách platí jeho výrok: „Ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.“

Považ, Bože, že si sami nerozumíme,“ přimlouvá se za lidstvo svatá Terezie z Ávily, učitelka církve, „že se vzdalujeme od toho, po čem toužíme...“

Bůh ví, co chceme, ví to víc než my; Bůh čte v našem srdci jako v otevřené knize – to my sami často neumíme číst ve svém vlastním srdci.

A platí to i o víře a nevěře https://vaigeneric.com.....

Jeden z důvodů, proč se děsím Božího soudu, je, že si myslím, že nakonec budeme překvapeni, kolik lidí, pro které je zvěstování víry jejich povoláním, ve skutečnosti nevěří – a dokonce někteří z nich víru nenávidí. Někteří vědomě, jiní nepřiznaně, ale přesto velmi silně. Někdy je ukryté poselství nevěry v promluvě kněze tak silné, zvláště v posledních letech, že odcházím z kostela jak spráskaný pes – a musím mobilizovat svou víru, podle níž je platná a účinná mše svatá, i když ji celebruje nevěřící kněz.

Kdo neuvěří, bude zavržen. Ano. Ale jen Bůh ví, kdo z lidí uvěřil, a kdo ne - odmítnout víru a církev, když se někdo setkal jen s jejich karikaturou (anebo dokonce zneužitím), jistě není pro Boha důvod k zavržení.

Člověk také může říci ne, a myslet ano (i naopak). Proces uvěření či neuvěření rozhodně není jednoduchý a může trvat roky –nikdy tedy nemůžeme rychle posuzovat člověka a už vůbec nemůžeme dělat závěry na celý život člověka z jednoho období jeho nevěry či víry. V Matoušově evangeliu (25, 28b31a) čteme podobenství o dvou bratrech: „Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: Synu, jdi dnes pracovat na vinici. On odpověděl: Mně se nechce  ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: Ano, pane  ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?“ To je známé podobenství, ale nebývá citováno, když se mluví o tom, kdo uvěřil a kdo ne... Na podobenství o dvou bratrech navazují vážná slova Pána Ježíše, kde už přímo mluví o víře: Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci a nevěstky však mu uvěřili. Vy jste to viděli " tady je řeč o možnosti přece jen jít na vinici po prvním odmítnutí  a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu" (Mt 31b32).

Ty se však snaž, bys vešel úzkým vchodem do nebe, říká Pán i mně.