V listu Galaťanům (5, 22–23) vypočítává svatý Pavel devatero ovoce Ducha Svatého; tři dostáváme jako dar z nebe: lásku, radost, pokoj; tři definují skutečně křesťanský způsob, jak se chováme k lidem: shovívavost, vlídnost a dobrota; opakem, tedy chováním bez Ducha Svatého, by bylo: přísnost (přehnané nároky na druhé), nevlídnost, mrzutost, hádavost, hašteřivost a zloba; konečně poslední trojice svatým Pavlem vypočítávaných vlastnosti už jde trochu pod kůži, klade na nás požadavek, vyžaduje úsilí, zápor nás samých, jsou to: věrnost, tichost a zdrženlivost.
Dívám se do různých překladů Písma svatého, které mám na stole: zatímco v první trojici, tedy láska, radost a pokoj, jsou čeští překladatelé jednotní, ve druhé se objevují varianty. Jeruzalémská bible a český ekumenický překlad uvádějí místo slova shovívavost, které stojí v českém liturgickém překladu, slovo trpělivost; to je blízko, ale není to úplně totéž: shovívavost je nízká míra požadavků kladených na druhé a trpělivost je snášení toho, že lidé nejednají správně ani podle té nízké míry požadavků; místo vlídnost říká Jeruzalémská bible ochota. Všechno dohromady to znamená jedno: že se nemáme na lidi příliš zlobit, nemáme mít na ně přehnané nároky a máme toho od nich hodně vydržet. A jak říkají první slova svatého Pavla po tomto výčtu: „proti takovým věcem se nestaví žádný zákon.“ A nejen to: řekl bych, že přijmout ovoce Ducha Svatého a jednat podle něj, je nejlepší způsob, jak žít šťastně: neznamená to ovšem nechat na sobě dříví štípat, samozřejmě i trpělivý člověk se ozve a bude se bránit, když zlý bližní překročí snesitelnou mez – ale nejlepší metoda, jak se bránit konfliktům, je předejít jim, nevyhledávat je. 
Třetí trojici ovoce Ducha Svatého překládá Jeruzalémská bible pojmy: důvěra v druhé – mírnost – sebeovládání a ekumenický překlad: věrnost – tichost – sebeovládání. Tady už bych se, pokud dovolíte, zdržel jakéhokoliv komentáře: musel bych začít sebekritikou, a ta se, alespoň ve slušném prostředí, nekoná veřejně, nýbrž v soukromí.