Dnešek je den, který se zapsal zlatým písmem do dějin naší země: den obnovy sloupu se sochou Panny Marie na Staroměstském náměstí v centru hlavního města. Mám nesmírnou radost! Ale Panna Maria mě dnes také usvědčila z nevěry: jak jsem obnově sloupu na Staroměstském náměstí fandil, převelice fandil – a modlil se za to, aby k obnově došlo, tak jsem v ni v hloubi srdce nevěřil...
Sidebar
RSS
Malá zamyšlení
Nesamozřejmé samozřejmosti
Lehce se opakovaně ukloním do několika směrů. A usměji se. Ten úsměv je zbytečný, přes roušku není vidět. Snad se jen trochu smějí oči. Takhle po obnovení bohoslužeb vypadá v našem kostele pozdravení pokoje... Důvody, proč tomu tak je, chápu. Přesto mám pocit, že mi něco schází. Gesta nejsou zbytečná!
Ovoce Ducha Svatého
V listu Galaťanům vypočítává svatý Pavel devatero ovoce Ducha Svatého. Můžeme si je rozdělit do tří trojic: troje ovoce dostáváme jako dar z nebe: to je láska, radost a pokoj; tři definují skutečně křesťanský způsob, jak se máme chovat k našim bližním: to je shovívavost, vlídnost a dobrota; konečně třetí trojice vlastností, jak je vypočítává svatý Pavel, už jde myslím tak trochu pod kůži a klade na nás požadavek: věrnost, tichost a zdrženlivost...
Blbost a hřích (teologická úvaha...)
Největší síla na světě je lidská blbost, je to síla ještě větší než hřích, protože lidí, co nemyslí– tak mi to alespoň připadá – je o hodně víc než těch, kteří se dopouštějí vědomě těžkého hříchu; a potom: lidská blbost má většinou horší následky než hřích, protože hříchům, jakých by se rozumný člověk nedopustil, blbost dokořán otevírá bránu...
Čtyři poznámky k Nanebevstoupení Páně
Křesťanství nehýří barvitými, smyslově názornými popisy posmrtného ráje; o to je biblický příslib věčného života lákavější: člověk přece tuší, že pokud by něco mělo být gejzírem skutečného štěstí, muselo by to být něco zcela mimo možnosti tohoto světa...