Odešli svoji přihlášku včas

Vzpomínám si na jednoho kněze, asi platně, ale jistě nedovoleně vysvěceného, jak mi volal (už je tomu velmi mnoho let) a měl pro mě nějaké rozkazy, dovolávaje se právě své čerstvé autority kněze... Řekl jsem, mu, že má špatné pojetí duchovní služby: kněz není velitel družstva a já nejsem vojín základní služby, abych ho musel poslouchat; a pokud je doopravdy kněz, říkal jsem mu, tak jistě má svého biskupa – a tomu já si budu. Ale onen novosvěcenec mi za nic nechtěl prozradit, kdo že je jeho biskup... To jen tak na okraj, abychom si připomněli, čím také církev v naší zemi musela projít – a jak rychle jsme si jako na samozřejmost zvykli (ale ona to samozřejmost samozřejmě je, jen jsme za ni málo vděční), že každá diecéze má svého biskupa. Že nejsou diecéze bez biskupů ani biskupové bez diecézí...

Papež František říká, že každý kněz by měl v každém případě obdržet na svůj e-mail zaslaný biskupovi odpověď do 24 hodin... Situace v této věci je u nás v různých diecézích různá. Někde připadá knězi z venkovské farnosti jako samozřejmost, sám jsem to zažil, aby, když má problém, zavolal biskupovi na mobil, třeba i ve dvě hodiny odpoledne, a začal s ním situaci řešit. Jinde má biskup takovou zkušenost, že kdyby jeho telefonní číslo nepatřilo mezi přísně střežená diecézní tajemství, nedělal by nic jiného, než řešil kněžské telefonáty...

Pán Ježíš stricto sensu neustanovil kněze, nýbrž jen apoštoly, tedy dnešní biskupy – a další dva stupně svátosti kněžství jsou od episkopátu odvozeny; já jsem se ještě v katechismu učil definici, že kněží jsou „pomocníci biskupů“.

Kněžství je zvláštní povolání. Je a není to zaměstnání, kněz je vystaven největšímu množství úcty i pohrdání, v anketách o prestiži různých řemesel se umisťuje až úplně dole, mezi poslancem a uklízečkou, je to pária i král...

Začátkem roku jsme v různých diecézích zahrnováni různými výzvami pánů biskupů, abychom se modlili za kněžská a duchovní povolání (což činím) a abychom, pokud jsme svobodný mladý muž (což nejsem) a cítíme Boží volání, poslali přihlášku do semináře do tehdy a tehdy tam a tam...

Dodal bych k tomu toto: nesmíme zapomínat, že povolání ke kněžství je povolání k mučednictví, kdo chce být knězem a nepřijme je s radostí jako Kristův kříž, je jednou nohou v pekle, protože bez kříže nemáme šanci bránit se pokušením a pro kněze to platí stonásob; není tak těžké vystudovat teologii (jsou horší vědní obory), dá se i vydržet těch několik let v semináři (i když třeba takový Tomáš Halík říká, že by to nevydržel – a dnes už by se knězem nestal), dá se vydržet i úcta věřících a neúcta nevěřících... Těžký je život mezi ostatními kněžími, v některé diecézi víc a v jiné míň a v některé nejvíc...

Chceš být knězem? Připrav se na to, že to nebude lepší než na jiných, civilních pracovištích, spíš o hodně horší. Připrav se na pomluvy, podtrhy, podrazy a nedodržování daného slova. Připrav se na – případnou – hrubost i sprostotu. Připrav se na nadbytek povinností, o jejichž smysluplnosti nebudeš vždycky přesvědčen. Připrav se, zejména v Čechách, avšak ne pouze v pohraničí, i na možnost, že budeš na místě, kde zažiješ reálnou bídu a nedostatek i těch nejzákladnějších životních potřeb – a současně uvidíš rozmařilý život některých spolubratří. Připrav se i na faktickou nevěru některých z nich a jejich z toho plynoucí jednání. Připrav se na intriky, lakotu a ziskuchtivost, připrav se na kariérismus a na pomstychtivé hry z uražené ješitnosti a z nenaplněných ambic.

Potom se podívej na Krista na Kalvárii.

A pokud od něj uslyšíš zřetelné slovo, abys jej následoval – odešli svoji přihlášku včas.