V sobotu 19. srpna 2017 uspořádala vláda Pákistánské islámské republiky státní pohřeb katolické řeholní sestře Ruth Pfau. Pokud něčím jako křesťané v dnešním světě porazíme islám, tak především láskou.

Ruth Pfau se narodila 9. září 1929 v Lipsku jako čtvrtá z pěti dcer ve zcela sekularizované rodině, která v roce 1949 přešla z Lipska do západní části Německa. Zde Ruth Pfau vystudovala medicínu. Získala postupně atestaci v několika lékařských oborech.

Jako dvaadvacetiletá studentka uvěřila v Krista a v roce 1951 přijala křest v evangelické církvi. V roce 1953 přestoupila v Marburgu do církve katolické. Ovlivnilo ji setkání s teologií Romana Guardiniho. Roku 1957, jako osmadvacetiletá, se stala členkou řeholního společenství sester Srdce Mariina.

Její řád ji v roce 1960 poslal do Indie, kde měla pracovat jako gynekoložka. Kvůli problémům s vízem se zdržela v pákistánském Karáčí, kde jí otřáslo setkání s bídou lidí trpících malomocenstvím. V Karáčí již zůstala a 57 let, až do své smrti zde sloužila malomocným, nemocným s tuberkulózou a lidem ohroženým oslepnutím. Zemřela 10. srpna 2017. Pákistánci jí říkali Ama – což znamená Maminka.

Vybudovala na sto padesát leprosárií a získávala pro ně prostředky na Západě. V roce 1980 byla jmenována pákistánskou národní poradkyní pro otázky lepry a tuberkulózy v hodnosti státního sekretáře – a to jako žena a křesťanka v zemi, kde islám je státní náboženství. Pákistánské ministerstvo zahraničí ji v oficiálním prohlášení k jejímu úmrtí označilo za „národní hrdinku“.

V jedné ze svých autobiografických knih Ruth Pfau píše o setkání s pákistánským prezidentem, kterému navrhla nějaké, podle ní nezbytné, modernizační změny v Koránu. A píše, jak na ni zapůsobila prezidentova odpověď: „Ale kdo jsem já, abych měnil slovo Boží?“