Vypukla První světová válka a Kohna povolali do armády. Robíček ho uklidňuje: „No, podívej, co se může stát – jsou dvě možnosti: buď tě tam zabijou, anebo nezabijou; pokud nezabijou, tak je to dobrý; pokud zabijou, tak jsou dvě možnosti: buď tě pohřbějí se soukmenovcema, anebo s gojimama; pokud se soukmenovcema, tak je dobrý; a pokud s gojimama, tak jsou jen dvě možnosti: buď tě pohřbějí v normální den, anebo v sobotu; pokud to nebude v sobotu, tak je to dobrý, a pokud v sobotu, no řekni sám: kolikrát jsi už porušil šábes?“
V poslední době se protrhl pytel s různými poplašnými zprávami, které mi posílají dobří a zbožní lidé o tom, co zase kde udělal špatně anebo co špatně řekl náš Svatý otec František. Nemyslím zprávy od lidí, kteří v kritice a v odmítání Svatého otce spatřují svoji službu evangeliu a církvi, a najíždějí na papeže s plynovým pedálem vmáčknutým do podlahy, ať už udělá cokoli – hůl se vždycky najde. Jde mi o upřímné zděšení dobrých a zbožných lidí.
Především: odmítám se tím nechat děsit a vyvádět z klidu.
Jsou totiž jen dvě možnosti. Buď jde o čirý hoax, nebo má zpráva reálný základ. Pokud jde o hoax, je to dobré, protože v tom případě už dál není co řešit. A pokud má zpráva nějaký reálný podklad, jsou zase jen dvě možnosti: buď je citát zkreslený, vytržený z kontextu anebo jinak zfalšovaný, nebo je přesný a pravý. Pokud je falešný, je to dobré – falešnými zprávami je už obalená celá Zeměkoule a kam by člověk přišel, kdyby je měl všechny vyvracet! Pokud je výrok citován přesně, jsou zas jen dvě možnosti. Buď se Svatý otec mýlí – a jak každý zbožný a katechismu znalý katolík ví, papež není neomylný (pokud výslovně nevyhlásí, že následující výrok neomylný je – což se stalo v dějinách méněkrát, než kolik je prstů na jedné ruce).
I papež se může mýlit, může říct něco nepřesně anebo neobratně – ty sám jsi však vždycky přesný a dokonalý češtinář? Ty sám si připadáš neomylný? Ano? Tak vyhledej lékařskou pomoc; možná, že příště si budeš připadat jako císař Napoleon.
Nebo se papež nemýlí a nějaký jeho – pro nás, jen velmi málo zbožné křesťany – překvapivý anebo nepochopitelný výrok (tak jeho vstřícná slova o muslimech, třeba) je dílem Ducha Svatého.
Potom nás Pán Bůh skrze Petra naší doby vede dál na své cestě lásky a vykoupení a sbratření všeho lidstva.
Slyšíme-li v takovém případě něco, co nechápeme a čemu nerozumíme, co nám připadá nemožné anebo nepřijatelné, nechce se po nás, abychom z lásky k církvi a k evangeliu začali ječet jako siréna Marie Majerové či jako Viktorka u splavu, ale měli bychom to nechat v klidu a tichosti působit ve své duši a rozjímat o tom, jako Panna Maria uchovávala ve svém srdci (srov. Luk 2, 19) všechno to – a že to byly velké a pro starozákonního věřícího hodně divoké věci – čemu z Božího jednání ve svém životě ještě nerozuměla a co dosud nechápala.
Přijde čas – a všechno nám bude jasnější.
Pán se přece zavázal, že svému synovi, který ho prosí o vajíčko, nedá štíra (srov. Luk 11, 12) a že tím spíš bude vyslyšen, kdo ho prosí o Ducha Svatého.
O Ducha Svatého ovšem neprosí ten, kdo – ať již úzkostně nebo hrubě – začne útočit na papeže.