Některé články a výroky Tomáše Halíka mne poslední dobou děsí skoro stejně tak, jako názory ultrakonzervativních katolíků, kteří neuznávají papeže Františka a omlouvají putinovskou agresi proti Ukrajině. V poslední době to byl Halíkův Duchovní úvod přednesený na Evropském synodálním setkání v Praze. Viz. https://www.vaticannews.va/cs/cirkev/news/2023-02/evropske-synodalni-setkani-v-praze-duchovni-uvod.html.
Projev jistě poukazuje na mnoho pravdivých věcí v historii církve a obsahuje i pozitivní výzvy a vize. Jako celek pak obsahuje poukaz snad úplně na všechno, počínaje historií křesťanství, víry, přes environmentální témata po filosofické a teologické aspekty; mluví o všem a konkrétně vlastně o ničem. Prošpikován latinskými výrazy (asi abychom viděli autorovu kontinuitu s tradicí církve) představuje „barevnou mozaiku globálního křesťanství budoucnosti“.
Ale co tím má autor na mysli, to ví asi jen on sám.
Nechci úplně zacházet do polemiky s některými Halíkovými výroky, avšak něco nelze pominout. „Posláním církve je být zdrojem spirituální inspirace a transformace“ – co z toho jako plyne?
„… vzkříšení není resuscitace minulosti, nýbrž radikální transformace“– je Ježíš „radikální transformace“?
Promluva obsahuje mnoho vzletných frází, co všechno bylo špatně, a hlavně poukaz, že do budoucna musí být všechno jinak – ovšem nikdo neví, jak, vše bez náznaku zkušenosti, že tato cesta někam vede. Tak trochu podobné oné pohádce: Běž tam, nevím kam, přines to, nevím co.
Jestli má být církev dnešní doby srozumitelnější, pak tedy tudy cesta jistě nevede.
Co například autor myslí těmito výroky: Triumfalismus, uctívání mrtvého Boha, je třeba nahradit pokornou kenotickou eklesiologií. Život církve spočívá v účasti na paradoxu Velikonoc: sebe-vydání a sebepřekročení, proměnu smrti ve vzkříšení a nový život.
Co je to ketonická eklesiologie? Znamená to skutečně vyprázdnění církve? Od čeho se má církev vyprázdnit?
Dovolím si v této souvislosti citovat výrok Tomáše Halíka z jeho knihy O křesťanství na prahu nové kapitoly dějin: Obnova křesťanství musí začít obnovou spirituality (center rozvíjení kontemplativní modlitby) a z dialogu se současným světem může vzejít živá teologie, inspirace pro inteligentní víru. Jaký nesoulad s Pánem Ježíšem, který se modlí a říká: Otče, děkuji ti, že jsi tyto věci nezjevil moudrým a velikým, ale maličkým a nepatrným (srov. Mat 11, 25).
Opravdu si Tomáš Halík myslí, že teologie je věc lidského pohledu a inspirace, nebo má zkoumat pravdu o Bohu, ať už se nám zrovna hodí nebo ne?
Ve vší komplexnosti, o kterou se Halíkův projev snažil, pomíjí skutečnou realitu současné církve ve světě. Duchovní obnova církve byla započata a úspěšně se rozvíjí!
Není postavena na žádném rozumování, vznešených frázích a lidských projektech. Mám na mysli obnovu víry v Duchu Svatém, nové Letnice, které probíhají napříč církvemi. Osobní setkání s Duchem Božím. Uzdravení ran, bolestí a strachů v náručí našeho nebeského Otce je skutečným lékem, který je dostupný každému, ať je chytrý, hloupý, vzdělaný či nevzdělaný, ať už umí latinsky, anebo ne!
Tohle je cesta pro všechny bez rozdílu, zda jsou chudí či bohatí. Pán touží po každém člověku, a jediné, co zkoumá, je jeho srdce. Touží je naplnit láskou a pokojem. Podmínkou je touha setkat se s ním. Kdo Pánu vydá svůj život, stává se jeho bratrem, a tím i bratrem ostatních, kteří mu vydali své životy.
Statistika říká, že dnes bude ve světě na 800 milionů křesťanů, kteří zažili své osobní Letnice, osobní setkání s Duchem Svatým.
V Brně se pořádá každým rokem Charismatická konference, které se účastní 7 až 8 tisíc lidí a je otevřená všem křesťanům i hledajícím.
Cesta je nalezena a vyzkoušena. Vytyčil ji sám Duch Svatý :-) !
Jistě jsou mnohá témata, o kterých je potřeba v rámci synodálního procesu mluvit. Mnoho věcí je potřeba v církevní praxi měnit a řešit. Roli laiků a jáhnů v církvi. Nedostatek kněžských a řeholních povolání. Pastoraci rozvedených a jistě mnoho dalších věcí. Ale prosím, nepokoušejte se zde definovat novou církev, jak to naznačuje Tomáš Halík. O tomto synoda jistě není a jsem přesvědčen, že být ani nemá!
Synodálnímu jednání poslal zdravici premiér Petr Fiala, kde se mimo jiné říká toto:
Křesťanství mělo zásadní význam na formování Evropy, a to včetně základních hodnot, na kterých je postavena i dnešní evropská civilizace, jako jsou lidská svoboda, úcta k člověku nebo solidarita. Je důležité, aby křesťanský pohled na svět a člověka zůstával i nadále silným hlasem přítomným ve veřejném prostoru, aby křesťané byli nadále „světlem světa“ a „solí země“. Synodální témata nám to velmi jasně připomínají.
Sama diskuse nad jednotlivými podněty a návrhy „zezdola“, z různých zemí a krajů, je současně velkým svědectvím světu: máme urovnávat stezky, zakopávat propasti, strhávat zdi, a současně nesmíme přestat pojmenovávat dobro a zlo.
Ve srovnání s úvodním slovem Tomáše Halíka je slovo premiéra (tedy světské osoby) jasné, srozumitelné, vyzývající ke konkrétním věcem.
Závěrem bych si odkázat na slova ze středeční (22. 2. 2023) katecheze papeže Františka, která celou situaci snad vystihuje nejlépe.
Viz http://www.sklenenykostel.net/index.php/menu-duch/4654-z-katecheze-papeze-frantiska
Celý text viz