V ohlasech katolíků na včerejší (28. 9. 2011) projev českého prezidenta Václava Klause ve Staré Boleslavi, plný konzervativních a křesťanství blízkých postojů, zaznívá vše – od nadšeného „Wow!“ Zdeňky Rybové po „průser“ v příspěvku Hany Svanovské...

Přičemž „průser“, je třeba dodat, Hana Svanovská nespatřuje v obsahu prezidentova projevu, ale ve „splašeném nadšení“, které jeho projev „vzbudil v mnoha katolících“. A Hana Svanovská varuje. Podle ní prezident nemyslí to, co říká, ani trochu upřímně a z jeho strany jde jen o snahu získat si podporu u katolíků – tedy „na té části společenského spektra, které se cítí být dlouhodobě frustrováno“, a Svanovská dodává: „Přátelé, nebuďme naivní!“.

Frustrovaní, to ano, to opravdu z velké části jsme (potvrzuje to i naše probíhající anketa ve Skleněném kostele) – ale: jednak do hlavy Václava Klause nevidím a posuzovat míru upřímnosti jeho křesťanství blízkých postojů nemohu, a potom: zkušenost mne přesvědčila, že upřímnost či neupřímnost začasté je velice složitý trs postojů a protipostojů – rozhodně to není vždycky jen ANO či NE; jednoznačnému postoji, jaký po nás chce i Pán Ježíš, se totiž naše od dědičného hříchu pokrytecká nátura musí teprve učit... A nadto, budiž řečeno na okraj, si opravdu myslím, že „kdo není proti nám, je s námi“ (srov. Mk 9, 40).

Ale že postoj Václav Klause se vyvíjí od názoru na církve jako na „turistické spolky“ k pochopení a uznání, je myslím evidentní (a ani nenávist Tomáše Halíka vůči současnému prezidentovi na tom nic nemění). Při žádném řádovém dni, například, nechybějí mezi vyznamenanými ani úctyhodné a z vícera možností dobře zvolené osobnosti katolické církve...

A stejně tak jsou jistě autentické i konzervativní postoje hlavy státu.

Je však třeba nepodléhat, a v tom má Hana Svanovská stokrát pravdu, vůdcovskému pudu: hledání politického vůdce; ten nám (mnohým) velice chybí a jsme ho (někteří) v stávající nouzi schopni hledat i v Ladislavu Bátorovi a třeba „i v oslovi, jen když nás ten osel hlasitě osloví“ – jak varovali už ve 30. létech V+W, aby pak sami podlehli levicové iluzi... Potřeba politického vůdce totiž patří mezi biologické potřeby člověka; a chceme-li zůstat křesťany, měli bychom se proto učit držet ji – jako i jiné biologické potřeby – rozumně na uzdě.

Prezidentovo ocenění konzervativních a křesťanských hodnot má totiž své meze – na to bychom OPRAVDU neměli zapomenout. Václav Klaus (formální člen Československé církve husitské) není věřící křesťan, učedník našeho Pána Ježíše Krista. Všimněme si například, že mluvil o „svatováclavské legendě“, ne o svatém Václavovi, patronu české země, živé a z nebe působící osobnosti a aktéra veřejného dění, jak v něho věříme my.

Mám podezření, že na stylizaci prezidentova staroboleslavského projevu se podílel (via Hájek...) i Michal Semín či podobné kruhy, které začínají Václavem Klausem, jak se zdá, docela manipulovat – odtud asi plynou trapné prezidentovy rady na adresu církve, k níž nepatří, jak se má tato církev chovat... To mě, přiznám se, jako že jinak oceňuji Klausovu podporu pro rodinu a další hodnoty, docela naštvalo.



(Text Klausova projevu viz:
http://www.sklenenykostel.net/j15/administrator/index.php?option=com_content§ionid=4&task=edit&cid[]=2422 )