Neděle. Odpoledne jsem přes svoji upřímnou snahu dozvědět se něco o tom, jak funguje stát, při Otázkách Václava Moravce blaženě usnul. Což tedy se mi stává. Ne každou neděli, ale jen tehdy, když se dívám na Otázky Václava Moravce. Takže to asi s tou naší situací nebude tak zlé! Rozhodně se nedá říct, že mi situace v naší veřejné sféře nedá spát.

Pondělí. Výhled na nový týden se všemi jeho úkoly & povinnostmi, to je, můj milý deníčku, pohled neradostný... Plno věcí budu muset zrušit a omluvit se... Necítím se dobře. Pořád jsem jaksi nemocný, peru Baralen, nic se mi nedaří. Už ani ta kočka neleze dírou, protože kočka mi zemřela a kočkolez vytvořený při výměně dveří příslušnou odbornou firmou osiřel. (Naše kočka Moura přitom byla kandidátka na titul „nejstarší kočka ČR“ – zemřela ve věku 22 let, to znamená, že dva roky porušovala přírodopis, který předepisuje kočkám domácím, že se mohou dožívat nejvíce 20 let, ale neměli jsme na to doklady.) Konec října (to sice ještě není, ale –), výhled na nepříjemnou zimu, zvlášť když člověk neví, jak vyjde s penězi na topení, je důvod ke státnímu převratu (mám na mysli samozřejmě rok 1918, ne 2011).

Smysl nemoci je, aby ji člověk trpělivě snášel – a tak se cvičil v křesťanské ctnosti.

Také bych už rád nějak formálně ukončil anketu Jak se cítíte jako křesťan a občan České republiky? Měl jsem představu, že anketa bude ještě chvíli pokračovat a že se mi sejde série zamyšlení nad zveřejněnými příspěvky – ale nic; jako by se k jednomu datu – začátek školního roku –  všichni domluvili, že nikdo už nic nepíše (a to se mi v létě příspěvky do ankety přímo hrnuly!).

Jen Tomáš Drobný napsal moc hezké zamyšlení nad anketou – a Jan Smrčina mi napsal, že už je má rozepsané. Tak ještě chvíli počkám a zatím se trochu zamyslím, jak to anketování vlastně ukončit. Jednou věcí jsem si však zcela jist: ani trochu se mi nechce zpracovávat to celé v procentech & tabulkách (asi mě v tomto ohledu znechutily metrické centy /doslova metrické centy, vozily se ze studijního oddělení  na takovém tom vozíku, na jakém se v potravinářských obchodech vezou bedny s pivem/ všelijakých bakalářských prací odevzdávaných k obhajobě na jedné soukromé vysoké škole, na které jsem loni učil: některá děvčata byla schopna udělat závěr o populaci České republiky i z padesáti respondentů sebraných u nich na vsi). Asi bude nejlépe, když anketu ukončím nějakým moudrem ne já sám (vždyť nejásám...), ale když prostě jen poděkuji účastníkům a dodám, že závěr si může přece udělat každý.

Ale! Listí žloutne, topení topí, peníze na živobytí zatím mám. Tak – Bohu díky! Za vše.