Najednou se podíváš na kříž, a uvědomíš si, že tady prostě jen umírá člověk... Tak vysvětluje svůj odpad od víry odpadlý kněz v jedné scéně kdysi populárního filmu Saturday Night Fever, česky Horečka sobotní noci...

Jedna slavná česká komunistická spisovatelka (její jméno je redakci známo) píše ve svém fejetonu o návštěvě hosta z tehdejšího Sovětského svazu; host byl šokován, když viděl v naší krajině kříže; nešokovalo ho, že ještě do šedesátých let dvacátého století přežily nějaké kříže jako (jednoznačné) symboly víry – šokovalo ho samo zobrazení člověka s proraženýma nohama a rukama, přibitého ke kříži: nebyl na to zvyklý, připomínalo mu to prý fotografie vězňů z Osvětimi – tyto fotografie viděl mnohokrát... My už to ani jako obraz utrpení nevnímáme, vysvětlovala národní umělkyně Marie Majerová svému sovětskému hostovi zobrazení Ježíšova umírání, my už jsme na to zvyklí...

Jsme zvyklí?

I my křesťané?

I pro nás jsou obrazy a sochy Ježíšovy Oběti čímsi, nad čím se už nepozastavíme, co se nás nedotkne?

Pravda je taková, že jsme skutečně na ukřižovaného Ježíše zvyklí. Vídáme jej v kostele (někdo i doma) – ale už jej ani příliš nevidíme... Víme o něm, abych tak řekl – ale nemyslíme na něj. Nepoměřujeme se jím, nevztahujeme se ke Kříži.

Ještě jednou se teď v době postní vrátím do Medjugorje (a zopakuji, že pro mne je tento příchod Panny Marie nepochybný – ale podřizuji se budoucímu rozhodnutí církevního magisteria). „Modlete se před křížem,“ říká Panna Maria v Medjugorje.

Modleme se s pohledem na Pána Ježíše ukřižovaného.

„Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti,“ říká Pán Ježíš Nikodémovi, „tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo uvěří, měl skrze něj věčný život“ (Jan 3, 14–15). Náš Pán tím odkazoval na situaci z putování izraelského lidu pouští, kdy mnoho Židů zahynulo po uštknutí hady. Mojžíš podle Božího příkazu dal vyrobit měděného hada, vyvýšit jej nad táborem, a každý, kdo utrpěl hadí uštknutí, zůstal na živu, pokud se na hada jen podíval (srov Num 21, 4–9). Postní doba – to je právě pohled na Ježíše vyvýšeného na kříži. Slova jakékoli modlitby pronášená k Ježíši na kříži znějí úplně jinak, než tatáž slova, ze kterých se perspektiva Kříže vytratila...

Mnoho z problémů dnešní církve spočívá v tom, že jsme dali jakoby do závorky Toho, který je na Kříži pro Židy pohoršení – a pro pohany hloupost (srov. 1Kor 1, 23).