Jistě jsou otřesné, skandální, nepřijatelné poměry & vztahy, které vyplývají ze zveřejňovaných telefonátů dua Pavel Bém – Lord Voldemord, občanským jménem Roman Janoušek. Ale kdo to vidí jako selhání demokracie – s teskným pohledem na „blahé“ časy bolševismu – ten lže.
Nejhorší, a možná horší než korupce, je, že ji páchali lidé, kteří oficiálně neměli vůbec žádnou politickou funkci, nebyli nikým voleni, ale „psali noty“ těm voleným... Ovšem za bolševika bylo právě toto povýšeno a ustanoveno jako systém: vysoko nad volenými – no, volenými, řekněme: formálně volenými – funkcionáři byli ti straničtí, jejichž moc byla absolutní a jejich zodpovědnost nebyla definována v žádném zákoně, kromě vágní formulace 4. článku ústavy o vedoucí roli Komunistické strany Československa – ovšem reálný výklad tohoto článku a konkrétní formy jeho uplatňování stanoveny nebyly a režim si přál, aby definovány nebyly – protože tak bylo možné úplně všechno; ostatně neexistoval ani ústavní soud – a to ani nějaký formální – ačkoli i jej existenci ústava, formálně, stanovovala.
Čili: právě takové a podobné „zvedání telefonů“ bylo pro komunistický režim typické, právě takto se tehdy vládlo. Rozdíl byl ovšem v tom, že telefony ještě nebyly mobilní (to byla science fiction). A nemám ani tu nejmenší iluzi, že by se telefonáty tenkrát nenahrávaly: to technika umožňovala a nahrávání všech možných telefonátů tehdy kvetlo; nejen že na sebe navzájem sbírali kompromitující materiály jednotliví činitelé komunistického režimu, ale nahrávaly se i hovory nepohodlných lidí všeho druhu a pravděpodobně i všechny hovory do „nepřátelské“, tedy západní ciziny.
Ovšem nemyslitelné tehdy bylo další skandální jednání, totiž únik materiálů z tajné služby do médií – a následné seznámení celé veřejnosti s jejich obsahem. O tom, že neexistoval svobodný, nezávislý, vládě a vůbec veřejné moci nepříjemný tisk, není snad ani třeba mluvit.
Právě celá kauza Lorda Voldemorda, občanským jménem Romana Janouška, nejen odposlechy, ale i následná příšerná autonehoda ukazují velkou (a v zásadě výrazně kladnou!) roli médií v demokratické společnosti. Nemám iluzi, že Voldemord alias Janoušek byl jediný papaláš, ke kterému se letos pražští policisté začali chovat jinak (žádná pouta, volné telefonování, přátelský pohovor...) poté, co zjistili, že pachatelem nehody je papaláš; a nemám iluzi, že vyšetřování jejich chování a následná ostrá slova policejního prezidenta na jejich adresu by byla, nebýt médií. Média výrazně mění (a v zásadě výrazně k lepšímu!) chování veřejných činitelů.
A to, prosím, za bolševika v takto zásadních věcech taky nebylo.