Vezměte si kteroukoli řeku: Lužnici, Ohři, Mohelku – kdo umí vyjmenovat města, kterými protékají? A naopak: která řeka protéká Libercem, Prachaticemi, Sokolovem? Které dvě řeky se stékají v Ostravě – která se vlévá do Moravy v Olomouci? A kdo z Neplzeňáků zná všechny plzeňské řeky? A ví, odkud do města přitékají? (To už neví ani leckterý Plzeňan!). Prostě: hory ještě ano, ale řeky své země neznáme. Ještě tak víme, že Sázava protéká Žďárem nad Sázavou.

Zásadním způsobem se k tomuto problému postavila Mladá Boleslav: přímo u radnice, na Staroměstském náměstí (tom svém Staroměstském náměstí, trojúhelníkovém) si vybudovala „vodní prvek“ zvíci celé řeky Jizery. Vlastivědná prezentace par excelence!

Můžete si z ní zopakovat, kde řeka Jizera pramení (v Jizerských horách pod horou Smrk), jak dlouhý má tok (164,6 km), jak velké má povodí, jaký průtok a tak dále a tak dále – prostě všechno. V plechovém korytu řeky, jež vede náměstím (zatím, v březnu, je ještě suché) si můžete přečíst, kudy Jizera teče: ROKYTNICE NAD JIZEROU, JABLONEC NAD JIZEROU, PONIKLÁ, SEMILY, ŽELEZNÝ BROD, TURNOV, MNICHOVO HRADIŠTĚ, BAKOV NAD JIZEROU a jako pointa: MLADÁ BOLESLAV. Kolem „řeky“ stojí osm jakýchsi ošklivých železných věcí, nemám tušení, co představují. Teprve později se dočítám, z další cedulky, že jsou to vrby – a že je možno do nich kafrat svá tajemství, která vrby zas posílají jinam... Vtipné, postmoderní, je vidět, že Mladá Boleslav má hodně peněz na kulturu. V korytu „Jizery“ pak ještě naleznete verše: Z MĚSTA JSEM VYŠEL, ŠEL JSEM PODLE ŘEKY A VRBY, CHTĚJÍCE MNE PODĚSIT, VOLALY MNE POSMĚŠNÝMI SKŘEKY: PŘÍTELI, BRATŘE, POJĎ SE OBĚSIT. Pojď se oběsit! Velmi postmoderní nápis na Staroměstské náměstí! Pod ním je uveden autor a zdroj. František Gellner: Noc byla, usnout nemoh jsem. (František Gellner se narodil támhle naproti v domě s prodejnou BAMBULINO.)

Jde mi z toho všeho tak trochu hlava kolem. Kromě jmen koupou se v „řece“ i realisticky vyvedené sochy dětí a mladých lidí, některé útočí na city, třeba holčička, jež koupe v řece medvídka, jiné útočí na něco jiného: mladík kouká holce pod sukni a sahá jí na nohu: NESAHEJTE, KAM NEMÁTE, hlásí varovná cedulka, ZÁKAZ POŠŤUCHOVÁNÍ, dodává jiná... Spousta podobných varování krášlí celou kašnu a její okolí: některé jsou myšleny asi vážně, třeba: NEBEZPEČÍ UKLOUZNUTÍ – NEVHAZUJTE ODPADKY DO VODY – NEPIJTE VODU Z FONTÁNY ANI Z KORYTA, jiné snad nevážně: POZOR, NEČEKANĚ VYSOKÉ VLNY – ZÁKAZ SKOKU DO VODY – POZOR, OTRÁVENÉ RYBY – POZOR,NEBEZPEČÍ PADAJÍCÍCH VĚTVÍ, vše v takových trojúhelnících, jako jsou varovné dopravní značky u silnice, jen menších – a u toho postavičky, které tančí dotyčný zákaz... Ale hlavně šlo autorovi o to, aby lidé brali jeho dílo vážně: NEVĚŠTE SE NA VRBY – NELEZTE NA UMĚNÍ, NEBEZPEČÍ SPADUTÍ – NELEZTE NA UMĚNÍ, NENÍ TO PROLÉZAČKA – DO NOT CLIMB ON WILLOWS... Tedy – v životě jsem neviděl ukecanější kašnu.

Docela jiný svět, starou Mladou Boleslav, představuje na Staroměstském náměstí stará renesanční radnice, dílo italského architekta Mattea Borgorelliho, kterého pozvali do města někdejší majitelé Mladé Boleslavi páni Krajířové z Krajku. I radnice má plno nápisů (snad se právě v tom inspiroval autor kašny), ovšem na omítce: jména svatopisců pod jejich obrazy ve sgrafitu: MATHEVS, MARCUS, LVCAS, JOHANES, PAVLUS, PETRUS... A výzva k radním: IVSTITIAM DIDLIGITE QVI IVDICATIS TERRAM CORDIA PARVAE CRESCUNT. (Milujte spravedlnost, kdo soudíte zemi. Svorností malé věci sílí.)

Možná bych právě sem, pokud bych ještě napsal nějakou detektivku, mohl situovat část děje... Všímám si zajímavostí, které by se mi mohly hodit pro zápletku: třeba toho, že dva podniky, vzdálené od sebe jen pár set metrů, mají stejné jméno: Hong Kong; nebo podstavce u kostela, kde je podrobně vytesáno, kdo kdy tuto sochu svatého Jana Nepomuckého přenesl a odkud kam – ale sama socha chybí...

Hotel Věnec na Staroměstském náměstí je dílo levicového architekta Jiřího Krohy z 20. let překypující utajenou energií, která jako by chtěla předvádět víc, než stavebníkův záměr umožňuje. Uvnitř vám nabízejí ukrajinskou kuchyni (varenniky a karbanátky plněné máslem) i ukrajinsko-český kýč jako výzdobu stěn (folklorní ornamenty malované na dřevěné lžíce plus české chaloupky pod horami namalované v oleji). A servírku hovořící se silným východoevropským přízvukem. V lokálu, kam se musí vyjet výtahem až do třetího patra, jsme ten den obědvali dva (číslovkou 2). Takže člověka nemohlo nenapadnout, zda se tu kromě restauračních a ubytovacích služeb neprovozuje i pračka.

Okres Mladá Boleslav je bohatý. V přepočtu na obyvatele bohatší než Praha.

A ještě jeden nápis: „Zde jsme, ó Pane, čekajíce hlasu Tvého,“ hlásá mi nápis na bráně, která zbyla po zrušeném hřbitově u svatého Havla.