Roman Smetana je novou olomouckou celebritou. Město hyzdí početné samolepky s jeho obrázkem – a dokonce i plakáty. V celostátním zpravodajství je v posledních dnech denně, rozhodně častěji než kterýkoli jiný olomoucký občan včetně arcibiskupa-metropolity, rektora univerzity, operních pěvců a regionálních politiků. Internetové sdružení na podporu Romana Smetany bobtná den ze dne a před jeho vilkou číhají televizní štáby. Premiér vlády odpovídá na otázky o Romanu Smetanovi na tiskové konferenci ve Strakově akademii – a říká, že to on nic.

O Romanu Smetanovi se všude mluví jako o člověku, který je nespravedlivě pronásledován za to, že sdělil politikům pravdu. Jako o statečném angažovaném občanovi, který má jít pro pravdu do vězení. Myslím, že ještě zbývá, aby byl označen za umělce – a pokuta za počmárání plakátů, ke které byl odsouzen, jako omezování svobody umělecké tvorby.

Je to až neuvěřitelné, ale „zásluha“ a „odvaha“ tohoto hrdiny dnešní doby spočívá pouze v tom, že jako řidič městského autobusu se nemohl dívat na politickou agitaci, kterou mu bylo vozit po městě, a všelijak ji pomaloval: jednoduchými čáranci, ne zrovna salonními slovy a – což média kupodivu nejvíce zaujalo – také tím, že politikům přimaloval tykadla... Je třeba říci, že se přitom neomezoval jen na jedinou stranu a své politické antipreference rozděloval vcelku rovnoměrně. Ovšem jen ODS ho zažalovala o náhradu škody.

Roman Smetana je novou olomouckou celebritou. Primátor města Olomouce, zvolený za ODS, lituje, že jeho ODS žádala po Romanu Smetanovi náhradu škody za poničenou agitaci. A – s ohledem na převládající nálady ve městě – hlásí, že Roman Smetana nepatří do vězení. Jakkoli ho tam poslal nezávislý soud.

Cože? Nezávislý soud, jaký nezávislý soud!? řekne vám každý. Vždyť ho odsoudila soudkyně Markéta Langerová, manželka lídra kandidátky ODS Ivana Langra!

„Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi,“ napadají mě nad tímto případem slova staré písně (původně olomouckého) písničkáře Karla Kryla – napsaná ovšem ve zcela jiné situaci a na jinou adresu; o to smutnější jistě je, že mě taková slova vůbec napadají.

Vezměme to odzadu. Jak je možné, že soudkyně, která je manželkou lídra kandidátky, soudí někoho, kdo poškodil předvolební agitaci strany – ale řekne, že není podjatá a rozsudek vynese!? Tím samozřejmě nehodnotím vztahy v Langrovic rodině, nýbrž míru jakési elementární slušnosti a ohledu na veřejnost a důstojnost soudcovského stavu ze strany paní soudkyně. Jak si má pak veřejnost vážit soudu – a brát jeho rozsudek vážně? Vždyť ho nebere vážně – další otřesná skutečnost – ani primátor krajského města!

Rozsudek přitom – kdyby ho vynesl někdo jiný – je rozumný a spravedlivý. Řidič byl ochoten zaplatit způsobenou škodu, ale ne už pokutu uloženou nadto – ale pokuta má smysl. Roman Smetana může mít jakkoli kritický názor a vyjadřovat ho od rána až do večera jakoukoli legální formou, při níž by nepoškozoval cizí majetek, ale za poškozování cizí věci, pokud to majitel věci žádá, musí být potrestán; jinak se společnost změní v anarchii. Ostatně vězení přišlo na přetřes až poté, co odsouzený odmítl zaplatit pokutu i možnost „odkroutit“ si ji domácím vězením.

Ale společnost to nechápe – a nechce chápat. Nenávist – či aspoň averze – vůči politikům je u nás tak veliká, že každý, kdo jim, i zcela infantilní formou, nějak ublíží nebo je aspoň naštve, je za hrdinu... Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.