Včera jsme si připomněli výročí zvolení papeže Benedikta XVI.; jeho pontifikát tak vstupuje již do osmého roku svého trvání. Roky jsou to velmi požehnané.

Benedikt XVI. je pro mě osobně jakýmsi svatým Petrem – neboli prvním papežem od okamžiku mého obrácení. V den jeho zvolení jsem skrze něho uvěřil v Boha a celé ty roky je mi papež stálou inspirací na duchovní cestě. Rád bych se o některé aspekty této inspirace podělil, neboť věřím, že tento papež může být inspirací pro každého.

V knize Světlo světa papež uvádí, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Byl si jist, že jím být nemá. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Přesto ji přijal, neboť to, kam má putovat, neurčuje v jeho životě on sám, ale Bůh.

Na počátku řekl, že byl zvolen jako prostý a pokorný dělník na vinici Páně. Každý křesťan je takovým dělníkem a každý den je třeba se dotazovat Boha zda dělníkem dobrým, prostým a pokorným. Je v tom obsažena vlastní podstata života s Bohem.

Papežské heslo pochází z doby, kdy byl mnichovským arcibiskupem (1977–81). Heslo Cooperatores veritatis (Spolupracovníci pravdy) vyjadřuje hlavní smysl jeho života. Existuje totiž pravda a to pravda jediná a tou pravdou je Bůh. A této pravdě Joseph Ratzinger vždy sloužil a slouží. S velikou láskou a zájmem naslouchá každému jinému pohledu na pravdu, přesto však zůstává jediné pravdě vždy oddaný a za každých okolností věrný.

Mušli, kterou má Benedikt XVI. kromě dalších symbolů ve svém papežském erbu, vnímá, jak uvádí ve své knize Můj život, také jako připomínku příběhu o svatém Augustinovi, který když na břehu moře přemítal o trojjediném Bohu, viděl chlapce, který mušlí naléval vodu z moře do malé jamky na břehu. Náhle k Augustinovi promluvil Bůh a řekl mu, že stejně jako ten chlapec nemůže přelít všechnu vodu z moře do jamky, ani on nikdy nemůže v plnosti pochopit tajemství trojjedinosti Boha. Cítím v tom důkaz veliké pokory, kterou Benedikt XVI. chová k Božím tajemstvím.

Kromě těchto viditelných atributů je pro mě Svatý otec inspirací i čistě lidskou. Zní to asi divně, jak může být pětaosmdesátiletý papež inspirací čtyřicetiletému řidiči tramvaje? Benedikt XVI. je mužem velké vnitřní disciplíny, která nepramení z toho, že by chtěl být dokonalý před světem, ale z toho, že chce v plnosti sloužit Bohu. Stále sleduji jeho program, který je velmi nabitý, přesto vše dokonale zvládá. Užívá ale také rozumu. Například před náročnou cestou do Mexika a na Kubu zrušil generální audienci. Je si naprosto jasně vědom svých limitů, vzhledem k věku, ale nechává se Bohem vést a přesně ví, k čemu mu Bůh ještě dá sílu. Kolikrát na něho vzpomenu, když musím ráno vstávat do práce ve tři hodiny. A vždy si říkám: „Mé povolání je tady – a chci ho plnit stejně svědomitě, jako on to svoje.“

Papež je podle svědectví svých spolupracovníků člověk velmi klidný, radostný a pokorně milý ke všem. Toto vše pramení z jeho hluboké víry, která je opravdová. A to je mi největší inspirací, ale zároveň cílem, který je mi (i když, doufám, že jen zatím) vzdálený. Vždy sleduji výraz jeho tváře, když se modlí. Věřím, že je to obraz, který dokáže obrátit nebo alespoň povzbudit každého.

Nakonec bych rád připojil slova, jimiž Benedikt XVI. zakončil svoji promluvu při mši svaté konané u příležitosti jeho 85. narozenin (16. dubna 2012): Mám před sebou poslední úsek cesty svého života a nevím, co mi bude uloženo. Avšak vím, že světlo Boží je zde, že On vstal z mrtvých, že jeho světlo je silnější než temnota a že Boží dobrota je mocnější než všechno zlo tohoto světa. A to mi dodává jistotu k další cestě. To nám dodává jistotu. Všem, kteří mne svou vírou opakovaně ujišťují o onom Božím „ano“, v tuto hodinu z celého srdce děkuji.