Pořad České televize Před půlnocí jako známý nespavec sleduji poměrně často (a ještě častěji jeho časně ranní reprízy). Včera (30. 5. 2012) v něm vystoupil mluvčí iniciativy ProAlt Ondřej Lánský, civilním povoláním sociolog a jinak vědecký pracovník Akademie věd České republiky. Žádné překvapení. Mluvil tak, jak se dalo čekat. Zmiňoval se o různých aktuálních heslech soudobé politizující sociologie, jako je třeba koncept participativních rozpočtů, a občas řekl něco velmi rozumného, až samozřejmého, jako když zapolemizoval s požadavkem zrušení systému politických stran a „vlády odborníků“ s tím, že to by znamenalo konec jakékoli veřejné kontroly moci.

A hlavně útočil na kapitalismus, který podle něj a jeho přátel „napadá“ stále další oblasti společnosti. Jak říkám, nic překvapivého.

Adrenalin se ve mně zvedl, ale jen trochu, když Ondřej Lánský odsoudil antikomunismus, prý „jeden z mála nástrojů, které pravice má“. Řekl bych, že pravice má daleko silnější „nástroje“, například jednoznačně přesvědčivé ekonomické výsledky vládnutí Margaret Thatcherové i Ronalda Reagana, ale jsou věci, o kterých se s extrémní levicí, jak vím, prostě diskutovat nedá. Víc mě naštvalo, když mluvčí iniciativy ProAlt před půlnocí řekl, že antikomunismus znamená, že se může bez argumentace vyřadit člověk. Především je čirá demagogie, když se prostě jen tak udělá rovnítko mezi komunistou a člověkem s levicovými názory. A pokud jde o odmítnutí komunistů, argumentů je Bohu žel víc než dost: a nemusí se ani číst známá francouzská Černá kniha komunismu či knihy Alexandra Jakovleva (o něm viz: http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=2039:a&catid=21:recenze&Itemid=20) – stačí se podívat na zpravodajství ze soudobé Severní Korey či Kuby. Antikomunismus je, řekl bych, dnes jako vždycky prostě jen příkaz humanity.

A co mě ve vystoupení Ondřeje Lánského zaujalo nejvíc, co bylo přímo symbolem solidnosti a důvěryhodnosti tohoto vědeckého pracovníka z Akademie věd a co mě vlastně motivovalo k napsání této glosy, je cosi jiného. V médiích se už vžilo, že při demonstraci odborů a občanských iniciativ, kdy ProAlt byla jedním ze spoluorganizátorů, se na Václavském náměstí v Praze sešlo 100 000 lidí; nic nevadí, že policie počet přítomných odhadla maximálně na 80 000 a jsou údaje, vyplývající z analýzy leteckých záběrů, které jsou ještě velmi podstatně odlišnější – a to směrem dolů, k nižšímu počtu účastníků. Ale dobře, tak sto tisíc. Od Ondřeje Lánského jsem však včera před půlnocí poprvé slyšel číslo 120 000 – jen tak, bez jakýchkoli důkazů, si počet svých posluchačů zvýšil o pětinu. A když se tak nad tím zamyslím: koneckonců – proč ne?