Státní svátky nejsou levná záležitost: nepracuje se, ale plat všem zaměstnancům běží, a pokud chce zaměstnavatel udržet nějaký provoz v chodu, musí připlatit. Negenerují se daně, státní rozpočet v ty dny nevydělává, i když, samozřejmě, utrácí.

Rekordmanem co do počtu dnů placeného volna je sousední Slovensko: má jich patnáct. Jsou to jednak svátky zděděné z Československa, 1. máj, 8. květen anebo 17. listopad, jednak svátky projevující radost ze získání státní samostatnosti, 1. září Den ústavy a 28. srpen, Výročí Slovenského národního povstání, ale pro Slovensko je typický velký počet církevních svátků, vesměs katolických: Zjevení Páně, Velký pátek (plus Velikonoční pondělí), svatí Cyril a Metoděj, Sedmibolestná Panna Maria, patronka Slovenska (15. září), Slavnost všech svatých a tři dny volna na Vánoce... Pro srovnání: Polsko má celkem 10 svátků státních i státem uznaných církevních, Itálie 11 a stejně i Španělsko a Francie. V Česku máme, jak známo, volných dní 12, což je stejný počet jako třeba v Maďarsku.
 
Staronový sociálnědemokratický premiér Róbert Fico chce vyjít vstříc zaměstnavatelům a ohlásil snížení počtu volných dní; blahodárnost takového kroku doložil tvrdými statistickými čísly. Jako první padl za vlast Den ústavy; jeho zrušení jako dne pracovního klidu je již rozhodnutá věc. Ale co dál? Průmysl chtěl aspoň dva svátky minus. A Fico řekl, že přispět musí i církev: navrhl učinit pracovní den ze svátku Sedmibolestné Panny Marie, liturgicky se, navrhl premiér, může slavnost přenést vždy na následující neděli...
 
Tady ovšem nastává něco, co ukazuje, jak velmi už se za dvě desetiletí od rozdělení někdejšího společného státu vzdálil vývoj pod Tatrami a nad Vltavou. Fico si nepřeje jakýkoliv konflikt s katolickou církví, protože ví, že bez hlasů věřících nemá v žádných volbách šanci; to je, aby se tak řeklo, hlavní ideologický rozdíl mezi sociálnědemokratickou myšlenkou u nás a u nich, budiž jasně řečeno.

Ale zrušení církevního svátku na Slovensku představuje i problém mezinárodního práva: počet svátků je uveden ve smlouvě mezi Slovenskem a Vatikánem a ta by se musela změnit a znovu dojednat, podepsat a ratifikovat.

Pokud tedy bude chtít zrušit volno na církevní svátek, a to už jasně vyhlásil, bude muset slovenský premiér zaúkolovat v první řadě svého ministra zahraničí.