by se uplatnil i v opeře.) A hned za něj se dravě zařadil jako křikloun číslo dvě Jeroným Tejc. Ale mluví-li Zaorálek přes 
pokud opravdu mají nějaká řešení a vědí, jak na to, po volbách neztráceli čas. Nevzbuzuje důvěru, že tolik času a energie 

Kdo že to tady křičí? Pokud jde o politiku – tak snad už všichni! I premiér Nečas nakonec zvedl hlas, ačkoli jinak se snažil, aby jeho projev byl co nejklidnější.

Opozice teď v Poslanecké sněmovně prohrála trojí hlasování – ale jen jedno ji evidentně mrzelo, totiž církevní restituce, z dalších dvou, z odvolání vlády a z neúspěchu ve snaze zřídit vyšetřovací komisi na Miroslava Kalouska, si, jak je zřetelně vidět, opozice nic nedělala – netajila se s tím, že výsledek byl i jim předem jasný a šlo jim jen o to, jak si zakřičet. Pokud mohu po několika hodinách sledování debaty shrnout, největší křikloun je Lubomír Zaorálek. (Dát k tomu, co říká, ještě noty, snad by se uplatnil i v opeře.) A hned za něj se dravě zařadil jako křikloun číslo dvě Jeroným Tejc. Ale mluví-li Zaorálek přes všechny emoce většinou věcně, v jeho tlačence jsou také mnohé skrojky pravdy, Jeroným Tejc je jen lhář a demagog. Nějak málo nahlas křičí komunisté – zdá se, že v poslední době jaksi ztrácejí šťávu: připadá mi, že jsou na revoluční marxisticko-leninskou stranu moc rozumářští, málo zásadoví a málo třídní (chtělo by to bolševizaci, vyloučit ze strany několik spisovatelů, pokud strana ještě dneska nějaké má, a pořídit si nového Klému Gottwalda; Vojtěch Filip je prostě revoluční béčko, i když do Pchjongjangu zasílá telegramy, kde mluví o štěstí /severo/korejského lidu).

Jinak jsou častými hosty debat v Poslanecké sněmovně hlavně ti dva: koza a vůz. Když premiér Petr Nečas připomněl, že Česko má rating A1 a to se projevuje tím, že na správě státního dluhu (= na úrocích ze státního dluhu) ušetří 17 miliard korun, jelikož trhy mu pod současnou vládou věří, Jeroným Tejc řekl, že ratingovým agenturám už dnes nikdo nevěří. Ministr financí Miroslav Kalousek ukázal žluté desky a z nich vyndal pár papírů, které mají podle něj dokázat, že policejní prezident Petr Lessy lže – ale opozice se tomu jen vysmála, Kalousek prý jenom odklání pozornost na špatnou kolej. (Ministr financí hodně ztratil ze své suverenity: přeříkával se, nestál dost pevně na nohou a uprostřed projevu se musel napít – a to ne ze sklenice, nýbrž z jakési láhve; nevím, zda čirá tekutina v láhvi byla voda, anebo líh.) Na slova o nízké nezaměstnanosti u nás se odpovídalo slovy o malém až nulovém růstu, na argument o zpomalení nárůstu státního dluhu se replikovalo, jak hrozně státní dluh roste. Všichni mají pravdu, všichni ji natahují na svoji stranu, nikdo nechce slyšet toho druhého, všichni křičí.

Sociální demokraté po příštích sněmovních volbách s pravděpodobností, která se blíží jistotě, převezmou vládu a odpovědnost za tento stát; měli by se na to, podle mého názoru, seriosně připravovat. Měli by si chystat řešení a konkrétní kroky, aby, pokud opravdu mají nějaká řešení a vědí, jak na to, po volbách neztráceli čas. Nevzbuzuje důvěru, že tolik času a energie věnují parlamentnímu křiku a předem ztracenému hlasování.