„Filozofové se snaží nalézt pravdu, ale nejdou správnou cestou, poněvadž touží po slávě,“ píše Tertullianus ve 46. kapitole svého spisu Apologeticum (který napsal roku 197). To by samo o sobě stálo za rozbor a za zdůraznění: touha po slávě jako překážka nalezení pravdy. Ale chtěl bych se dnes věnovat, kratičce, něčemu jinému.

Tertullianus totiž pokračuje:„Křesťané pravdu mají a neporušeně zachovávají, poněvadž myslí na své spasení.“ Není právě v tom důvod, proč dnes tak často lidé, kteří se označují za křesťany, pravdu nemají, a když mají, často ji nezachovávají – a když zachovávají, často ne neporušeně!? Že už totiž mnoho křesťanů nemyslí na své spasení.

Zatímco v celých dějinách církve se křesťané báli o svou spásu – my jsme podivuhodně klidní. Zatímco pastýři církve po celá staletí  žili to, že –- jak říkal svatý Karel Boromejský – „spása duší je nejvyšší zákon", dnes mnoho kazatelů a učitelů mluví o všem možném jiném než o spáse.

Existuje dnes celý veliký proud v církvi, proud ne formálně organizovaný, ale o to silnější, který nás přesvědčuje, že spása je víceméně samozřejmost – rozhodně aspoň pro toho, kdo soustavně nevraždí ani neznásilňuje. Že se o ni nemusíme zvlášť snažit – a rozhodně není proč se o ni bát. Peklo je prázdné, a pokud ne, tak je v něm jen Stalin s Hitlerem, kteří tam hrají lízaný mariáš...

Biblická nauka je úplně jiná; svatý apoštol Petr ve svém prvním listě (1, 9) nás učí, že spása duše je cílem víry. Podle Bible není spása žádná samozřejmost, není to něco, co by nám spadlo do klína jaksi samočinně: „Pracujte s bázní a chvěním na uskutečnění své spásy...,“ říká svatý apoštol Pavel (Fil 2, 12). A pokračuje o Božím působení a o naší poslušnosti, bezúhonnosti, ryzosti, jednání bez reptání a bez námitek, o oběti...

O spásu bychom měli mít tu největší starost. 23. verš Judova listu, který v českém ekumenickém překladu zní „Jiné zachraňte tím, že vyrvete ohni,“ Kraličtí překládají: „Jiné k spasení strašením přivozujte...“

A ovšem musíme dodat: nebylo nám dáno žádné jiné jméno, ve kterém bychom mohli dojít spásy, než jméno Ježíše Krista (srov. Sk 4, 12).