Otázka deníku Právo: „Objevily se informace, že vás k činu vedly finanční problémy.“

Právo: „Proč jste zaútočil zblízka? Šancí ke střelbě bylo více.“

Pavel Vondrouš: „Nechtěl jsem trefit někoho jiného na pódiu. Bál jsem se, abych na dálku netrefil někoho třeba do obličeje, to jsem nechtěl. Nechtěl jsem nikomu ublížit.“

Právo, 2. 10. 2012, s. 3

Když někdo přepadne banku s atrapou pistole, dopustí se přepadení banky. To nehraje roli, jaká to byla zbraň, pachatel by měl být potrestán, jako by spáchal atentát.

Jiří Payne, poradce prezidenta republiky, 2. 10. 2012, ČT24

Kdyby byl zasažen vajíčky, bylo by to horší. Takhle nemusela paní Livie ani dávat sako do čistírny.

Jiřina Šiklová, socioložka, Události, komentáře, ČT24, 1. 10. 2012

Atentát to nebyl. Kdyby byl, dnes máme jednu mrtvolu v chladícím boxu a republika chystá státní pohřeb. Ale atentát to nebyl. Byl to protest, nešťastný, sprostý, hloupý, dementní, odsouzeníhodný, ale pouze protest, nikoli atentát. Důkazem je fakt, že president nebyl v ohrožení života ani vteřinu, ani mikrosekundu, ba ani pikosekundu. Proč? Protože rozdíl mezi bouchačkou a airsoftovou bouchačkou je jako rozdíl mezi aktem a pietním aktem. /.../ Přemýšlím, jak by asi reagoval Václav Havel, kdyby se to stalo jemu. Myslím, že by celou věc zlehčoval a bagatelizoval a obrátil ve vtip. Jako konservativec jsem měl tisíc výhrad vůči Václavu Havlovi, ale taky tisíc důvodů vážit si ho. Nikdy ho nezlomili a nikdy nebyl „cry-baby“. Alespoň ne na veřejnosti. Jenže on byl muž. Nikoli ufňukaná kremlofilní bába.

Roman Joch, bývalý poradce premiéra propuštěný za článek, z něhož je citát. Přístupné z:
http://joch.blog.idnes.cz/c/290407/Atentat-to-nebyl.html

Otázka deníku Právo: „A co říkáte tomu, že podle prezidenta za tento útok mohou ,pisálkové´ a ,rozeštvávači´ v
v médiích? Klausovi spolupracovníci mluví i o vás.“

Z odpovědi spisovatele Michala Viewegha: „Myslíte, že spouštěcím mechanismem útoků svářečů na prezidenty může být (v novinách publikovaný, pozn. S. K.) rozhovor s ,pisálkem´? Nemohly by to mnohem spíše být třeba Klausovy výroky o tom, že tu žádnou korupci nevidí? Když svářeči denně vidí, jak si politici odnášejí v krabicích milióny?“

Právo, 2. 10., s. 3

Václav Klaus je silná osobnost, kterou je velmi těžké chránit. Ať už proto, že mu ochránci museli nosit kufřík, plášť, sako či jiné věci, takže byli mnohdy degradováni do pozice obyčejných bagážistů. K tomu jsou přece různí tajemníci či šéf protokolu. Jak chcete chránit prezidenta, když máte plné ruce? Problémem je i to, že Václav Klaus sklouzává občas do role mikromanažera, který kolem sebe řídí doslova vše – tedy i svou ochranu. Její připomínky nebral nikdy moc vážně a pochybuji, že se to změnilo. Takže: jako neustále peskovaný bodyguard, který se musí držet stranou, nemá překážet a je vnímán jako zbytečný, nakonec při ochraně svého prezidenta otupíte.

Leoš Mauer, bezpečnostní expert, který se podílel i na ochraně Václava Klause

Mladá fronta Dnes, 2. 10. 2012, s. A3