Tak jsem dostal Nobelovu cenu... Tedy její 1/500 000 000 – jako občan Evropské unie. Bránit se tomu nemohu.

Je to snaha podpořit krachující, v problémech se zmítající a stále méně demokratickou Evropskou unii autoritou Nobelovy ceny, která vzniká především z práce vědců z oboru lékařství, fyziky, chemie a ekonomie. Nevnímám to jako něco příliš mravného.

Nobelova cena za mír je samozřejmě nejkontroverznější ze všech Nobelových cen; i u přírodovědných cen se někdy vyskytují pochybnosti, zda byly uděleny správně – natož u této, bytostně politické. Jak známo, neuděluje ji, na rozdíl od ostatních cen, Švédská akademie, nýbrž zvláštní výbor norského parlamentu. A jak se mění jeho složení, mění se i – zcela zásadně – pojetí této ceny. Jedno pojetí reprezentují ceny za nepolitický boj za mír, za dobro mezi lidmi, které dostali například belgický dominikán Dominique Pire anebo Matka Tereza, jediná katolická světice takto oceněná...

Druhou extrémní polohu představují ceny pro aktivní politiky, jako byl Michail Gorbačov, který nedlouho poté, co se stal nobelovským laureátem, poslal sovětské tanky do Pobaltí potlačovat tamní hnutí za svobodu... A stejně nakonec nebyl úspěšný! Někdy byla tendence dávat cenu oběma stranám, které podepsaly nějakou mírovou smlouvu – Židovi i Palestinci, Američanovi i Vietnamci. Asi proto, aby se i tady ukázalo, jak ošidné a nestabilní jsou dohody, které často jedna strana anebo obě berou jen jako předstupeň dalšího boje... Je dobře, že se nakonec ustálilo pojetí, podle něhož se Nobelova cena za mír uděluje lidem, kteří splňují dvě podmínky: významným způsobem bojují za svobodu a spravedlnost – a jsou za to ve svých zemích vystaveni těžkému útlaku a pronásledování... Současný (od roku 2009) předseda norského výboru, zamindrákovaný, a proto ctižádostivý Thorbjørn Jagland (neúspěšný student, neúspěšný premiér, neúspěšný předseda norské sociálnědemokratické strany...) má však Bohu žel tendenci toho pojetí rozmývat: zdá se, že jeho prioritou je vymyslet cenu tak, aby vzbudila co největší mediální zájem. Tak ji získala i hodně nesourodá skupina žen ze třetího světa (a oslovilo se tak v jednom roce několik zemí) i Barack Obama – hned poté, co byl zvolen do Bílého domu a jenom pronesl několik pěkných projevů. Nyní je tedy laureátem Evropská unie. Navrhuji, aby příště Nobelův výbor udělil cenu sám sobě za své zásluhy o mír; mediální ohlas bude zaručený.

Samo udělení ceny právnické osobě není novinka: dostal ji například už Mezinárodní výbor Červeného kříže nebo organizace Lékaři bez hranic; rozdíl mezi těmito institucemi a Evropskou unií je myslím zřetelný.