Žijeme v době rozmanité. I v mateřství a při výchově dětí máme mnoho na výběr, o to víc si možná chráníme své zkušenostmi a časem vydřené postoje. A stojíme si za jedinečností svých dětí (tak, jak ji vnímáme my) – do toho ať nám nikdo nemluví. Možná pak málo mluvíme mezi sebou napříč generacemi, nechceme se nechat ovlivnit staršími ženami z rodiny. Dana se mezigeneračním kontaktem liší od svých vrstevnic, je tou, která se svou maminkou a tchyní o výchově hovoří: „Někdy je tento střet negativní ('všechny moje děti byly do roka a půl bez plínky' – já u obou starších dětí odbourala plínku až před třetími narozeninami), někdy pozitivní (ocenění mnohem přirozenějšího přístupu k dětem už od narození, a to s přihlédnutím k jejich individuálním vlastnostem a potřebám).“

Kateřina se v mateřství snaží uplatňovat intuici a instinkt, když hledá, co je jí příjemné a co považuje za přínosné pro malého syna. Ráda se také nechává ovlivňovat svou maminkou. – „Líbí se mi její cit pro nenásilnou přirozenost a mírná skepse k horkým módním výstřelkům.“

Cécile se v úvahách, co je podle ní „trendy“, vrací ještě do doby těhotenství a porodu: „Podle mne je taky 'trendy maminka' ta, která už v těhotenství vnímá svoje miminko jako osobu, cítící a slyšící. Já sama jsem chtěla rozvinout náš vztah, hodně jsem na miminko mluvila a také chodila na různé předporodní kurzy. Chtěla jsem pro svoje dítě to nejlepší. Bylo to pro mě důležité, aby přišlo na svět v nejlepších podmínkách, pečlivě jsem si vybrala porodnici, která umožňuje rodit přirozeně a s porodní asistentkou, která respektuje moje přání.“ Pro Cécile být 'trendy' znamená i to, že žena dlouho kojí, nosí miminko v šátku, nenechá ho plakat, snaží se rozumět jeho pláči, nechává ho spát v manželské posteli, aby se cítilo v bezpečí… Sama kojila děti do 18 měsíců a první dítě nosila hodně v šátku.

Tak jak to je? Mají z trendů, které jsme částečně pojmenovaly, Kateřina, Cécile a Dana obavu nebo trému? K čemu – ať už pod vlivem trendů nebo bez nich – chtějí v mateřství směřovat?

Kateřina: „Samozřejmě, občas na mě padne stín pochybnosti, když se v nějaké podobě zjeví jinak neviditelný, avšak všudypřítomný démon zvaný 'mínění společnosti'. Všechny ty 'běžné' představy, jak jsou věci 'správně' a 'normálně'. Jak vypadá 'šťastná rodina' a 'šťastná matka'. Čím víc se mi ale daří nad tenhle přízrak se prostě povznášet, normálně na něj kašlat, tím se cítím svobodnější, spokojenější. Což nakonec beru ve svém mateřství jako cíl číslo jedna. Není nic nad radostně naladěnou mysl a vnitřní jistotu, že věci jsou přesně tak, jak mají být.“

Cécile: „Být rodičem je podle mě nejtěžší úkol, co může být. Neexistuje jeden návod na výchovu dítěte. Co může fungovat s jedním, nemusí fungovat s druhým. Myslím, že každý se snaží vychovávat svoje děti, jak nejlépe umí, a hlavně s láskou. Každý rodič může dělat chyby ve výchově. Učíme se každý den. Důležité je přemýšlet o tom, co děláme, přiznat svoje chyby a snažit se je neopakovat.“

Dana: „Celkově beru dnešní dobu docela pozitivně, a to v tom smyslu, že osobně ani tak nevnímám tlak podsouvaných vzorů, jako spíš otevřenost v komunikaci a škálu možností, ze kterých si mohu pro sebe vybrat to nejvhodnější. A snad se mi aspoň něco z tohoto životního postoje podaří vštípit i dětem – aby se nenechaly trendy vláčet, ale uměly si z nich vybírat.“


První část článku viz:
http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=2797:a
Druhá část článku viz:
http://www.sklenenykostel.net/j15/index.php?option=com_content&view=article&id=2799:b