Nepatřím – no opravdu nepatřím, to mi věřte – k voličům ani k ctitelům poslance Jiřího Paroubka (LEV 21), ale jeho, už dříve řečené, hodnocení poslance Radka Johna (VV) považuji za naprosto brilantní: „Když byl Radek John novinář, choval se jako ministr vnitra – a nyní, když je ministr vnitra, chová se jako novinář.“ Co však nenapadlo ani Jiřího Paroubka: Radek John dokáže obě funkce spojit, vykonávat současně. Ministrem vnitra již Radek John není, ale jako předseda příslušného výboru ve Sněmovně aktuálně drží po ministrovi nejdůležitější bezpečnostní funkci ve státě... A chce ji vykonávat současně s prací investigativního novináře. V normální společnosti by to nebylo možné, o tom nemůže být sporu.

Radek John strašně rád ukazuje české veřejnosti neohroženého hrdinu Radka Johna viagra online. V demokratické společnosti neexistuje síla, pravil náš hrdina, která by ho mohla umlčet, bojovat pouze politickými prostředky proti korupci, pravil hrdina, už nestačí, tak bude dělat ještě autora – a celá hromada podobných trapnokomických prohlášení nestojí ani za komentář. V normální společnosti by se mu všichni vysmáli.

Mezi záplavou negativních reakcí na krok Radka Johna se zablyštěl jako ryzí zlato výrok profesora Jana Jiráka z pražské Metropolitní univerzity: „Karel Havlíček Borovský byl také novinář a poslanec Říšského sněmu – a přitom se dnes po něm jmenují novinářské ceny.“ Odborník na média v normální společnosti by měl myslím umět rozlišit jablka a hrušky. Fungování politiky a žurnalistiky v Havlíčkově době a dnes je tak odlišné, že jakékoli podobné kurcšlus-paralely nedávají smysl. Také bychom mohli tvrdit, že císař a král Karel IV. byl rovněž současně politik a publicista (napsal přece sám o sobě a o své politice Vita Caroli – a to byl také ještě ve funkci) a přitom jej označujeme za Otce vlasti. Možná je Radek John – pokračuji v kurcšlusu – rovněž Otec vlasti.