Mezi tématy, která řeší při svém cvrlikání už i vrabci na střeše, jsou v Česku evergreenem taktéž anonymní akcie. Čili akcie na doručitele. Ti, kdo rozhodují o přidělování veřejných zakázek, říká se, na nich ke škodě daňového poplatníka sami profitují prostřednictvím firem, jejichž vlastnictví je prakticky nedohledatelné.

Tvrzení, že s tímto stavem něco udělají, a to hned příště, anebo rovnou, že akcie na doručitele zruší, chovají politické strany v toulci svých slibů stejně dlouho a stejně početně jako slib, že uzákoní přímou volbu prezidenta. A zatímco přímou volbu prezidenta mít budeme, konec anonymních akcií, jak se zdá, nevěstí ani nejnovější vládní zákonný návrh v předmětné věci, který dne 6. listopadu 2012 předložil v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).

Návrh předpokládá, že akcie na doručitele zaniknou trojí cestou: 1. zaknihováním, 2. imobilizací – a konečně za 3. tím, že pokud nenastane 1. ani za 2., budou se akcie na doručitele od 1. ledna 2014 právní fikcí pokládat za akcie na jméno.

V této právní mluvě se laik (a daňoví poplatníci jsou v převážné většině právní laici!) snadno ztratí. Čertovo kopýtko je ukryto pod bodem 2.

Imobilizace čili uložení v bance by znamenalo, že akcie se sice nebudou moci vynořit tak říkajíc ve správný okamžik odnikud, budou kdesi na pevném místě, ale budou spadat pod bankovní tajemství, takže k údajům o tom, komu firma reálně patří, se zase nedostane nikdo, jen, a v tom jen bezpochyby určité zlepšení, orgány činné v trestním řízení.

Na námitky v tomto smyslu, které při debatě v prvním čtení zazněly v Poslanecké sněmovně z lavic opozice, přítomný ministr Pavel Blažek, ač k tomu poslanci vyzýván, nereagoval ani jediným slovem. Odpověděl jen na vystoupení poslance Milana Urbana (ČSSD), který se ovšem vyjádřil spíš jen k jedné konkrétní skupině držitelů anonymních akcií, když si přál, aby byli známi především ti, do jejichž kapes plynou dotace obnovitelných zdrojů energie, které silně zatěžují český průmysl i české domácnosti. Blažek zareagoval úžasně: přistoupil k mikrofonu, řekl: „Milý poslanče Urbane, zvážíme, dřív než se namane“ – a zase si sedl, aby, jak již bylo řečeno, už do konce projednávání nepromluvil jediné slovo.