Jihlavský sjezd KDU-ČSL je možné označit za sjezd paradoxů. Zároveň byla odhlasována deklarace pro ochranu života od početí – a současně se zdůrazňovalo, že vzorem pro KDU-ČSL jsou západoevropské křesťanskodemokratické strany sdružené v Evropské lidové straně, které jsou ovšem jednoznačně propotratové. Projev předseda strany Pavla Bělobrádka vyvolal nemalé ovace, v praxi ovšem předseda nedokázal prosadit ani takovou maličkost, jako je změna historického výrazu „československá“ v názvu strany za normální „česká“, ačkoli zkratka názvu ani logo strany by se tím nezměnily. Debata o změně názvu byla snad nejdelší a nejbouřlivější částí sjezdového jednání – aby nakonec zůstalo vše při starém... Ostatně jako host se jednání zúčastnil předseda slovenského Kresťanskodemokratického hnutia exministr a exeurokomisař Ján Figeľ, který se ve svém, bouřlivě aplaudovaném, projevu k liteře S jako symbolu Slovenska manifestačně přihlásil...

V současném bezradném hledání alternativ v českém veřejném životě má ovšem KDU-ČSL tolik šancí, kolik jich neměla ani v roce 1990. Musí je ovšem umět využít, povznést se nad středočeské i jiné osobní konflikty svých představitelů (na sjezdu se prezentovaly i dvě znepřátelené mládežnické organizace, jedna víc protežovaná vedením strany, druhá zas nalévající delegáty vínem) a chovat se jako velká strana. Nejen verbálně (Pavel Bělobrádek dokonce hovořil o tom, že by mohla vyhrát volby, jakkoli ještě ne ty příští), ale především v politické praxi: být všudypřítomná, nevynechat jediné volby v jediném kraji a kandidovat sama za sebe, raději i někde krátkodobě ztrácet, než být ukrytá v předvolebních koalicích, někdy tak bezskrupulózně účelových, jako je spojení s partajemi úplně protikladného ideového základu, se zelenými či dokonce s piráty.

Lidovci jsou ovšem pro mnoho občanů Česka stále stranou z jiné planety. Pavel Bělobrádek získal sice zase mediální ohlas svou schopností kreslit sytými barvami politické obrazy z říše zvířat, jeho slova o krysách a o korupci s potěšením zacitovala nejrůznější média, ale co dál? Česká televize mátla veřejnost opakovanou informací, že došlo k zásadní změně v tom, že KDU-ČSL se rozhodla již nehájit zájmy jedné konkrétní církve – to ale není žádná novinka; jako strana otevřená pro křesťany všech vyznání se lidovci definovali už při svém krátkodobém oživení roku 1968, a že nejde o stranu jenom věřících, zdůrazňoval Josef Lux po celá devadesátá léta...

Kříž se sice (na rozdíl právě od devadesátých let!) do loga KDU-ČSL vrátil, ale jen takový, že může být chápán i jako pouhé překřížení žilek v lipovém lístku... Pokud chce někdo bojovat o přítomnost křesťanství v české politice, měl by myslím právě teď vstoupit do KDU-ČSL a snažit se o její křesťanský ráz. Je to sice strana trochu bezradná, hledající sama sebe, ale jak je všem jasné, s velikými šancemi.