Prohlášení skautů ke 2. kolu prezidentské volby

 

Milé sestry, milí bratři, děkujeme všem, kteří jste se zúčastnili 1. kola prezidentských voleb. Za deset dní nás čeká 2. kolo voleb – pojďme tedy udělat také druhý krok.

Jedním z cílů výchovy Junáka je vést mladé lidi k odpovědnému občanství, k němuž účast ve volbách a aktivní podíl na společenském dění kolem nás nepochybně patří. Snažme se pomoci tomu, aby se voleb zúčastnilo co nejvíce lidí kolem nás.

Obracíme se proto na všechny dospělé členy Junáka, zejména však na mladší generaci skautek a skautů:

diskutujte o volbě a vyjasňujte si názory se svým okolím,

pokuste se kolem sebe překonat skepsi, nezájem a častý názor „mě se to netýká, chleba pro to levnější nebude“, přesvědčte své kamarády, spolužáky, rodiče či prarodiče, že jít volit má smysl.

Nesdílíme názor, že v prezidentských volbách by mělo jít o rozhodování mezi pravicí a levicí. Jsme přesvědčeni, že bychom měli vybírat v prvé řadě osobnost. Osobnost, která bude náš stát důstojně reprezentovat, osobnost, které si můžeme vážit.

Vedeni tragickou historickou zkušeností Junáka považujeme za nevhodné, aby se prezident opíral o nedemokratické síly a ucházel se o přízeň politických hnutí, která potlačovala lidská a občanská práva v naší zemi a nadále představují nebezpečí pro její demokratické zřízení.

Pojďme se zhostit odpovědnosti, kterou máme ke své zemi, okolní společnosti i děvčatům a chlapcům v našich oddílech – pojďme volit ve 2. kole prezidentské volby a volme, jak dovedeme nejlépe!

 

Michala K. Rocmanová – Káča, náčelní Junáka, a Marek Baláš – Čiča, náčelník Junáka

Josef Výprachtický – José2, starosta Junáka

 

 

 

Slovo kněze Vojtěcha Kodeta: Novým prezidentem nebude Matka Tereza...

 

Máme za sebou první kolo prezidentských voleb. Jestli se před ním v určitých kruzích vedly vášnivé debaty o tom, koho volit, tak po něm možná ještě více. Při té příležitosti se mi vybavila vzpomínka na nedávné setkání s kněžími, při kterém jsme ještě před prvním kolem těchto voleb debatovali o tom, komu v prezidentských volbách dát svůj hlas.

Na každém kandidátu jsme našli něco, proč ho nevolit, a debata došla tak daleko, že jeden z nás řekl, že snad bude nejlepší nevolit nikoho. K tomu druhý, podle mne velice trefně, opáčil: „Bohužel se musíme smířit s tím, že naším prezidentem nebude matka Tereza, ta totiž zemřela před víc než patnácti lety.“

V té chvíli nám všem došlo, že chtít za prezidenta člověka svatého, který by měl stejný názor na vše jako my a mohli bychom s ním ve všem souhlasit, je veliká iluze. Svatých panovníků bylo v dějinách procentuálně docela málo, nehledě na to, že většina z nás také svatými nejsme.

Jsou samozřejmě různá kritéria, kterými bychom se mohli při svém rozhodování řídit, jako je úcta k tradičním hodnotám, lidská zralost, schopnost reprezentovat naší vlast v cizině, vzdělanost, zodpovědnost a morální kredit. Zaujala mne poznámka jednoho komentátora, který se nedávno vyjádřil, že by nemohl volit kandidáta, který otevřeně žádá o podporu komunisty.

Myslím, že už tato jediná skutečnost by nás věřící mohla dostatečně motivovat k tomu, abychom nenechali svůj hlas v druhém kole prezidentských voleb propadnout.

Jako křesťané máme ještě jeden způsob, jak můžeme ovlivnit dění v našem životě a kolem nás, a tím je modlitba. Chtěl bych nás všechny, kteří jsme dostali dar víry, povzbudit, abychom se nezapomněli za tak důležitou věc pro naši zemi také modlit.

 

 

 

 

Odpovědi Tomáše Halíka na nejčastější otázky prezidentské volby

 

Jak byste jako volič Karla Schwarzenberga odpověděl kritikům, co budou namítat, že církev a šlechta vždy ožebračovaly chudý lid, a použijí k tomu nynější argument navrácení majetku církvím?

 

Jsem voličem Karla Schwarzenberga, protože jsem schopen pečlivě rozlišovat hodnoty a cítím velkou zodpovědnost za atmosféru společnosti a za prestiž naší země ve světě. Tak jako volba Baracka Obamy ukázala světu, že se Amerika osvobodila od rasistických předsudků, těším se, že zvolení Karla Schwarzenberga bude nadějným znamením, že se česká společnost uzdravila z předsudků, kterými komunisté po desetiletí ohlupovali národ. Lidem, kteří budou papouškovat ty hloupé fráze o šlechtě a církvi, které komunisté našlapali lidem do hlav a dnes toto klišé hlasitě opakuje zejména populistické duo Miroslav Grebeníček a Jana Bobošíková, je možné odpovídat jen poukazem na fakta.

Blízkými přáteli mého otce byla například šlechtická rodina Dohalských. Zdeněk, který mého otce seznámil s bratry Čapky, byl za účast v odboji popraven nacisty v Terezíně, jeho bratr, prelát Antonín, byl za odboj umučen v koncentráku v Osvětimi. Na straně Čechů se už proti nacismu angažovala a nasazovala život spousta šlechticů, například otec Karla Schwarzenberga, i kněží, někteří trpěli jak v nacistických, tak komunistických koncentrácích, třeba můj učitel Josef Zvěřina. Opakovat pitomá klišé o církvi a šlechtě znamená urážet tyto mučedníky a ukazovat svou vlastní ignoranci a manipulovatelnost. Ti, kdo nesouhlasili s tím, aby se církev financovala ze svého vlastního restituovaného majetku, nepředložili, bohužel, žádné reálné lepší řešení, jen hysterické výkřiky. Schwarzenberg nestál na straně zájmů církví, ale pouze na straně práva.

 

U Karla Schwarzenberga vadí některým občanům pokročilý věk. Vyčítají mu napojení na Miroslava Kalouska a dále třeba že neumí česky či má Rakušanku za manželku. Můžete výtky okomentovat?

 

Kdo vyčítá Schwarzenbergovi démonizovaného Kalouska, ať se podívá na daleko příšernější zázemí Miloše Zemana, tedy na Miroslava Šloufa a jiné. Kalouska Schwarzenberg ve skutečnosti, zdá se mi, přece jen poněkud kultivoval. Ostatně chtěl bych vidět oblíbeného ministra financí v dnešní situaci! Nevolíme však ani Kalouska, ani Šloufa, nýbrž Schwarzenberga a Zemana.

Tato vláda je nepopulární a může za to nejen obtížná situace, je to vláda opravdu špatná, ale právě na jejím pozadí vyniká Schwarzenberg o to více. Bez něj by byla mnohem horší. Proto také chytří příznivci ČSSD budou raději volit Schwarzenberga, protože tím podstatně oslabí vládu a TOP 09. Byl bych jistě rád, kdyby byl Karel Schwarzenberg obratnější rétor a zběhlejší v češtině, ale lidé, kteří více dbají na to, co kdo říká, než jak to vyslovuje, mu dají přednost před výmluvným výrobcem populistických frází a fousatých vtípků a bonmotů. A že má Rakušanku za manželku? Masaryk měl také za manželku cizinku, ovšem i jemu to omezenci vytýkali.

 

Myslíte si, že s Milošem Zemanem by přišel na Hrad opravdu pokračovatel v politice Václava Klause?

 

Zeman by nebyl horší než Klaus. Myslím, že by Zeman nehnal naši zemi do izolace a nekrmil veřejnost zlými pomluvami Evropské unie jako Klaus. Ostatně na krachu šovinistické populistky Bobošíkové a Sobotky, který také, i když o mnoho řádů inteligentněji, trochu hrál na „národoveckou“ notu, je snad zřejmé, že strašení Evropskou unií už u nás přestává platit. Lidé vidí alespoň to, kolik prostředků z unie k nám stále přichází, ale bohužel i to, jak jsou často u nás rozkradeny. Ale arogantním stylem, vzpomeňme na neúctu k novinářům a urážky politických protivníků, by byl Zeman patrně jen obhroublejší variantou Klause, z něhož čišelo, že si neváží nikoho kromě sebe. Tato země potřebuje na Hradě kultivovaného gentlemana jako sůl.

 

Proč Morava a venkov hlasují pro Zemana, zatímco část Čech a města pro Schwarzenberga? Jak si to vysvětlujete?

 

Je tu výraznější rozdíl než rozdíl mezi městem a venkovem. Výzkumy ukazují, že Schwarzenberga podporují především lidé mladší a vzdělanější, tedy také informovanější a přemýšlivější, lidé, kteří více cestují a znají svět. Zeman svým křupanským stylem vědomě hledal skupiny lidí, kteří především od piva nekriticky konzumují komerční televize a bulvární noviny. Ale možná tím venkov podcenil a bude překvapen, protože i mnoho prostých lidí ve venkovské hospodě chce mít na Hradě člověka, který by zemi reprezentoval s noblesou. V každém případě bude tato volba mezinárodně významným testem úrovně a intelektuálního vkusu české společnosti. Ano, nyní bude asi opravdu platit, že každá země má takového prezidenta, jakého si zaslouží.

 

Není už nyní dobré, že se do druhého kola voleb dostali proevropští kandidáti, byť výrazně odlišní?

 

Určitě. I za Zemana bychom se konečně dočkali, že českou vlajku na Hradě doprovodí evropská. Velmi jim to spolu sluší a je to odpověď na touhu po sjednocené Evropě, procházející staletími českých dějin, od Jiřího z Poděbrad přes Masaryka, Beneše až po Havla. Pokud máme oprávněné kritické připomínky k některým rysům Evropské unie, budeme mít možnost vstoupit do středu dění, nebude to zapšklé útočení zpoza rohu. Klaus vedl tragicky tuto zemi do izolace v rámci Evropy a přibližoval ji k Rusku, jehož zahraniční politiku podezřele kopíroval. Ale právě ta podezřelá náklonnost Zemana k Rusku a ruským ekonomicko-politickým impériím patří k hlavním důvodům, proč ho nebudu volit. Je příznačné, že Klaus slíbil podporu Zemanovi poprvé právě na recepci na ruském velvyslanectví.

 

Myslíte si, že se při volbě prezidenta chovají voliči dospěle a státotvorně?

 

Ano, první kolo tomu nasvědčuje. Rozhodující bude však to druhé. Každý svým hlasem napomůže tomu, jaká bude morální atmosféra, kterou prezident vždy ovlivňuje, v zemi, a jak si nás bude vážit demokratická cizina. A především, jak si my vážíme sami sebe a kultury demokracie, kterou jsme dostali jako dar i úkol.

 

 

 

Otevřený dopis Věry Čáslavské Karlu Schwarzenbergovi

 

Vážený pane ministře, milý Karle,

chtěla bych Ti říct něco, co jsem Ti ještě říct nestačila, a činím tak formou otevřeného dopisu, protože si přeji, aby to lidé věděli. Aby věděli například, že když jsem prožívala své nejtěžší životní období, kdy jsem se kompletně uzavřela před světem, nestýkala se ani s přáteli a chtěla spíš už nežít, byl jsi tu Ty.

Chtěla bych Ti dnes poděkovat třeba za ty vánoční kapry, co mi od Tebe každý rok nějakou podivnou cestou přistávali na štědrovečerním stole. Byla jsem tehdy ve stavu, kdy jsem nic moc nevnímala, cítila jsem ale jejich poselství: někdo o mně ví, věří mi, stojí při mně. Vím, že kdybych měla sílu zvednout telefon, mluvil bys se mnou a pokusil by ses mi pomoct. Člověk za život mnoho takových lidí nepotká a věz, u mne se dají spočítat na prstech jedné ruky… Chci zkrátka, abys věděl, že si Tvého přátelství vážím již od dob, kdy jsem Tě potkávala na Hradě. Vždy jsem velmi obdivovala Tvé rozvážné jednání – celý Hrad v těch hektických dobách pobíhal a něco překotně řešil, Ty jsi nás však svým klidným hlasem vždycky přiměl zastavit se a myslet jiným směrem. Respektuji Tě od dob, kdy jsem viděla, jak s Václavem dáváš směr našim myšlenkám.

Je toho ještě mnohem víc, co bych Ti chtěla říct; třeba, že Ti moc děkuji za to, jak, aniž bys o tom kdekoliv mluvil, pomáháš lidem, kteří se dostali do nesnází. Že léta poskytuješ zásadní pomoc matkám s malými dětmi, které se dostaly na šikmou plochu a z různých důvodů se uchýlily k drogám. Že usiluješ, aby mládež, která se z téhož důvodu propadla na dno, dostala šanci vyléčit se a mohla začít žít zdravý život. Že občanskému sdružení Sananim necháváš za symbolickou cenu užívat již od roku 1995 svou hospodářskou usedlost nedaleko Čimelic. Stejně tak ses angažoval ve věci rekonstrukce dětského tábora občanského sdružení Romodrom v Ratajích u Sázavy, kde Tvojí zásluhou vyrůstají romské děti s vědomím, že nejsou vždy na okraji společnosti. A to se blíže nešířím o Tebou poskytované schwarzenberské rentě a švýcarské „penzi“, kterou jsi dlouhá léta vyplácel všem svým bývalým zaměstnancům. V padesátých a šedesátých letech to věru byla nějaká pomoc… Škoda, že to nemohou připomenout svým dětem a vnukům. Vím také, že jsi nedopustil, aby Martin Jirous, jeden z největších českých básníků posledních let, živořil nedůstojně, a vyřešil jsi jeho svízelnou situaci s bydlením.

Nechci používat příliš velká slova, ale toto vše jsou opravdu velmi šlechetné skutky a já Ti za ně dnes děkuji. Miluji Tě za to, že dáváš lidem nejen prostředky, ale hlavně naději zvednout se ode dna. Věř, je toho mnohem, mnohem víc, co jsem jako myška šedá „vyslídila“. Vím, že Tě překvapí a možná dokonce rozladí tato moje zvídavost, neboť ses nikdy svými soukromými šlechetnými skutky nechlubil – neděláš to totiž kvůli publicitě. Už tehdy v devadesátém roce na Hradě jsem Tě prokoukla, milý Karle. V mých očích jsi, promiň mi to, tak trochu exot: „Šlechtic partyzánem.“ Říká se, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán, a já jsem toho důkazem. Prostě a jednoduše jsem to na Tebe tímto všechno „práskla“. Na svoji obhajobu chci říct, že jsem to udělala pro blaho své vlasti a jejích občanů. V Tvém případě totiž vím s určitostí, že o post prezidenta České republiky neusiluješ ve svém vlastním zájmu. Vím, že svou rodnou zemi, která Ti byla tak dlouhá léta odpírána, máš upřímně rád.

Naučila jsem se vážit si lidí, jejichž postoje jsou čitelné. Mění je, pokud je to potřeba, pouze na základě svého zdravého rozumu a přesvědčení. Neintrikují a nepletichaří. Vážím si osobností, u nichž se mohu podívat do jejich minulosti a být si jistá, že mne jejich jednání nezklame ani v budoucnosti. Důvěřuji pouze takovým lidem, kteří se do funkcí netlačí kvůli poctám či penězům, nýbrž proto, že je jim vlastní pocit zodpovědnosti. A Ty takový jsi. Vím také, že s láskou a respektem budeš ctít odkaz Václava Havla. Jsem si naprosto jistá, že ve světě nás budeš reprezentovat s noblesou, jak jsi to činil doposud.

Řadě lidí je trnem v oku Tvé zdánlivé usínání v okamžicích, kdy se kolem Tebe řeční. Pozastavují se nad formou, uniká jim však podstata. I v tomhle jsi čitelný – když se mluví zpříma a k věci, nikdy nezavíráš oči. To děláš pouze a jen tehdy, když tvé okolí příliš dlouho pustě žvaní…

Přeji Ti co nejméně ospalých dní ve funkci prezidenta České republiky. Věz, že jsi k této roli předurčen svými předky – do vínku Ti totiž dali pomáhat lidem.

Bůh Ti žehnej, milý Karle.

 

Tvá

Věra Čáslavská