Po prvním kole prezidentských voleb jsem považoval za zázrak, že v naší zemi Karel Schwarzenberg postoupil do druhého kola. Další zázrak v podobě jeho vítězství se bohužel nekoná.

Jak už jsem avízoval dávno před volbami, pro mě je hlavou společenství  Svatý otec ve Vatikánu. Není jistě náhodou, že jeho volí sbor kardinálů, kteří se před volbou modlí a vzývají Ducha Svatého, aby jejich volbu vedl.

V naší zemi většina lidí používá jako pomoc pro volbu zášť, závist, nevzdělanost a manipulovatelnost některých našich sdělovacích prostředků. I z tohoto důvodu bude naším prezidentem Miloš Zeman.

Ježíš v Evangeliu říká: Dejte císařovi, co je císařovo, a Bohu, co je Božího. To myslím platí i pro nás katolíky. Je nutné respektovat názor většiny a přijmout, že hlavou našeho státu bude člověk, kterého by z nás asi volil málokdo. Na druhé straně se nesmíme smířit s faktem, že řadě našich spoluobčanů nevadí prokazatelná lež, pýcha, hulvátství a řada dalších vlastností typických pro Miloše Zemana. Modlitba, půst a vlastní cesta ke svatosti je jediným lékem, jak to změnit.