Ženy, nechoďte na fotbal!

Sobotkovo ministerstvo má i při současné reformě veřejných financí a vzdor narůstajícímu státnímu dluhu dost času (a pracovnic/ků) na to, aby poslalo všem radnicím v Česku návod, kterak investovati tak, aby se peníze vynakládaly vyváženě na obě pohlaví: fotbalový stadión, což prý je investice "mužská", že musí být vyvážen stejně drahým zařízením pro moderní gymnastiku anebo co, prostě něčím, co by byla zase investice "ženská"... Prvoligová rozhodčí Damková, které se velice dotklo, jak pohrdavě o ní mluvili v nelegálně zveřejněných policejních odposleších telefonů někteří její mužští kolegové, tím dostává další ránu: ministerstvo financí oficiálně uznává fotbal za "mužský" sport, tak to aby se paní rozhodčí co nejrychleji vytratila na aerobik - nebo na mateřskou školku (mateřšká škola je totiž podle ministerstva "ženská" investice, jako by nás náš hlavní finanční úřad chtěl poučit, že otcové se o děti vůbec nemají starat...).

Řeknete si, celé je to projev měknutí mozku - a to, že toto doporučení pochválili v novinách, je jen další důkaz, jak se už u nás všichni dočista zbláznili.

Jenže věc je složitější. V této vědě o pohlavním aspektu investic naše ministerstvo rozhodně není průkopníkem - už pár desítek zemí vydalo podobné dokumenty. Pokud se někdo zbláznil, tak ne pouze u nás, nýbrž v celé naší "bílé" civilizaci.

František Schildberger 

V celé naší civilizaci jsou v pilné práci podivné, ale velké a mocné síly, jež se snaží přesvědčit muže i ženy, že jsou si navzájem ne-li nepřáteli, tedy určitě rivaly. Jenže pro normálního člověka je tomu právě naopak. "Miluji muže - nenávidím ženy," říká v poetické nadsázce jedna z hrdinek hry Bláznivá ze Chaillot, kterou napsal francouzský klasik Jean Giraudoux. Ve světě normálních vztahů ženy milují a obdivují muže, rády jim pomáhají, rády o ně pečují, obětují se pro ně a dávají jim přednost samy před sebou - a muži milují a obdivují ženy, pracují pro ně rádi, pečují o ně, nedají na ně dopustit, a to i tehdy, kdyby je to mělo stát život; dávají jim samozřejmě přednost před muži. Je důležité pro sám princip života, aby muži a ženy spolupracovali, navzájem si fandili - a ne se navzájem kontrolovali, hlídali a jenom či především soupeřili.

Slyšel jsem vyprávět: francouzští manželé se scházejí v poledne v restauraci, poobědvají a aby byla rovnost, jednou zaplatí on a jednou ona; pak se zas rozejdou. Nemají žádné společné peníze; nemají žádný společný život; jenom stůl v restauraci a příležitostně společnou postel, přičemž každý má (samozřejmě!) i jiné stoly a jiné postele. Skutečností je, že láskyplný vztah mezi mužem a ženou, ten nejzákladnější, životodárný lidský vztah, je v naší civilzaci téměř úplně zdevastován. Samozřejmě nikdy neexistoval ráj na zemi a lidská přirozenost, narušená dědičným hříchem tendovala ke zlu; muži jako - v průměru - fyzicky silnější část lidstva ve všech sobeckých prostředích a společnostech, kde slabí utiskovali silné, uplatňovali vůči ženám svou moc; samozřejmě, že s rozvojem možností a bohatství společnosti získávají i ženy více příležitostí a možností a jsou na tom podobně, jako byly kdysi jen ženy z těch nejvyšších kruhů; nikdo nebude zpochybňovat právo žen volit či získávat profesorské tituly kdekoli, třeba i na teologii. Ale nejsou-li vztahy obou pohlaví vážně narušeny, je ženě přirozeně přijemněji ve světě ovládaném muži, skutečnými muži, ne sobci, než pod vládou žen.

Ale dnes je vše přirozené překrouceno naněkolikrát... Gender, "věda" o rovnosti a úplné zglajchšaltovanosti pohlaví se přednáší na univerzitách, vliv feministických teorií je stále silnější. Jedná se přitom jasně o současnou paralelu marximu. Mezi zaměstnanci jsou a vždycky budou určitá napětí, přesto zaměstnanec a zaměstnavatel patří k sobě a navzájem se potřebují; přišel Karl Marx a přesvědčil miliony zaměstnanců, že nejde jen o napětí a že spolupráce není možná, že po celé dějiny existoval antagonismus a třídní boj; nyní přesvědčují stovky odborníků mladé lidi i celou společnost, že nejde jenom o přirozená napětí v jednotě, ale že po celé dějiny existoval antagomismus a boj mužů proti ženám... A to je prý teď třeba řešit.

Ovšem vyženeš-li lidskou přirozenost dveřmi, vrátí se ti oknem. Současně s tím, jak se zejména v USA prosazuje co nejšířeji, aby ženy fungovaly mužským způsobem a v mužstkých rolích, začínají jít více a více na odbyt románky edice Harlequin, jejichž hrdinky se chovají tím nejtradičnějším ženským způsobem: touží především po lásce a dostávají ji...

Ale to jsem se dostal příliš daleko. Podstatné sdělení je jasné: ženy, nechoďte na fotbal! Ministerstvo financí vás tam nechce vidět. Zbytečně byste mu komplikovaly finanční politiku.