Při nedávné Noci kostelů jsem měl dvě komentované prohlídky v jednom z pražských kostelů. Domnívám se, že touha lidí přijít do kostela není vedena pouze zájmem o historii a architekturu, ale také potřebou poznat Boha.

Někteří katolíci označili můj výklad za odvážný! Ano, žijeme ve světě, kdy je povídání o Bohu lidem nevěřícím něčím téměř hrdinským. Já sám to tak nevnímám (zřejmě Boží milost), ale řada lidí ano.

Jaký to paradox! Ve školkách mohou homosexuální učitelé (a nejen oni) pomocí oficiálně vydané pohádkově-naučné knížky o lásce dvou princů vyprávět o vztahu a sexu lidí stejného pohlaví a o možnosti volby partnera v životě v tomto duchu, ale běda, kdyby jim paní učitelka vyprávěla o křesťanství.

Toto bylo tedy první zjištění onoho večera. Dalším zážitkem bylo setkání s řadou lidí, kteří za mnou po výkladu přišli a chtěli se „poradit“. K mému překvapení byli téměř všichni v minulosti pokřtěni, většinou v dětství víru žili a teď by se k ní rádi vrátili. A kupodivu jim to příliš neusnadňujeme.

První paní měla problém s tím, že je církev moc bohatá. Řekl jsem jí, že by bylo smutné, kdyby 1,2 miliardy lidí na světě nebylo schopno dát dohromady nějaké prostředky, které se určitě ve většině používají na bohulibé účely, a pokud je někde hamižný církevní hodnostář, je to smutné, ale z logiky hříšnosti nás všech určitě ne natolik děsivé, aby nás to odvádělo od života s Bohem spolu s katolickou církví.

Druhá paní se mi svěřila, že byla po dlouhé době u zpovědi a že už nikdy více. Zeptal jsem se jí, zda ji na tu zpověď někdo připravil. Jestli ví, o čem zpověď je. Mám totiž známou, která odmítla chodit ke zpovědi proto, že kněz nebyl schopen pochopit, že její manžel je blbec. A vůbec nechápala, že o tom zpověď vůbec není. Na paní bylo vidět, že toho o zpovědi také moc nevěděla. Poslal jsem ji hned za jedním osvědčeným knězem, aby jí pomohl.

Třetí paní přišla téměř provinile. Vyprávěla o tom, jak v dětství přijala pravdy víry, které i nějaký čas žila, a teď po letech poslouchala povídání jednoho mediálně známého kněze a měla strach, že se něco změnilo... Ujistil jsem ji, že kněz není neomylný a základem víry zůstává Písmo svaté spolu s Katechismem katolické víry.

Pokud mohu posoudit, všem ženám se částečně ulevilo a snad odcházely povzbuzeny. Všechny ale někam do kostela chodí, musí se s někým z nás setkávat a rady, které jsem jim dal, nebyly nijak světoborné a zvládla by je snad většina z nás.

Ježíš v evangeliu varuje, že budeme pronásledováni pro svou víru, ale zároveň vyzývá, abychom vzali svůj kříž a následovali Ho!

A naše doba se vyvíjí do stavu, kdy toto bude vyžadovat opravdovou odvahu a vytrvalost.