Tak už jsem si myslel, že mediální kampaň kolem restitucí zvolna utichá.

Když i „přátelé“ ze sociální demokracie přiznali, že lhali, když tvrdili, že zvrátí restituce, že bez souhlasu církví a náboženských společností s jednou již přijatým zákonem nic nezmohou.

Církve a náboženské společnosti proti nim vystupují jednotně a rozumně argumentují, že ústupky již byly učiněny a kompromis je na hraně hospodářské udržitelnosti jejich fungování. V takové situaci, kdy oheň vzedmutých vášní skomírá a hrozí nebezpečí, že by racionální argumenty mohly v debatě převážit, přispěchá se svým polínkem Cyril Svoboda, aby přiložil pod kotel prohlášením, že církve by se měly zavázat, že ze získaných prostředků nebudou platit duchovní a že všechno věnují na to, z čeho má prospěch celá společnost, v jeho podání tedy na charitu, opravy budov a školství. Podle katolíka Svobody totiž z činnosti duchovních naše společnost žádný prospěch nemá. Vskutku originální pohled na Církev z pera křesťanského politika, který tímto sděluje kněžím a řeholníkům, že jejich práce a jejich modlitby pro tuto zemi nemají žádný význam.

Cyril Svoboda se od roku 2008 soudí s Domovem svaté Rodiny, charitativní organizací pražského arcibiskupství, o činžák v Praze, proti rozsudkům ve svůj neprospěch se neustále odvolával a v roce 2011 dostal celou kauzu až k Ústavnímu soudu. Dnes radí Církvi, jak má podporovat charitu a rozdělovat peníze z restitucí.

Takového lidovce nám byl čert dlužen.