Nevinný Jan Polívka
V poutním chrámu Panny Marie ve Křtinách na Moravě byl s velkou pompou a za účasti spousty hostů (a za účasti médií)pokřtěn nemanželský syn herce Boleslava Polívky Jan.
Divím se tomu.
Katolická církev může křtít děti jedině tehdy, jestliže existuje "důvodná naděje" (spes fundata), že dítě bude křesťansky vychováno. Všechno ale nasvědčuje tomu, že pro populární baviče tato podmínka neplatí.
Jakou naději na křesťanskou výchovu svého syna dává pán, který sám křesťanskou víru nepraktikuje a veřejně žije v cizoložství? Jaká je naděje, že svému synovi vštípí Desatero Božích přikázání a nad to přikázání lásky člověk, který se v médiích vychloubá tím, že je rád opilý? Muž, který má čtyři děti, a každé s jinou ženou? Jakou naději na křesťanskou výchovu dává matka dítěte, která sice věří a v milost Boží doufá, ale Boží přikázání veřejně porušuje? Rozumějte mi, neodsuzuji Boleslava Polívku, to mi v žádném případě nepřísluší. Na to nemám právo. Ale mám právo jasně konstatovat fakta - a ta jsou taková, jak je zde říkám.
Někdy zachraňuje situaci kmotr... Kolik z křesťanství zprostředkuje svému kmotřenci herec Radoslav Brzobohatý? Je velmi známý a dočetl a doslechl jsem se o něm a od něho za dlouhé roky kdeco, jen o jeho vztahu k vykupitelskému dílu našeho Pána Ježíše Krista nikdy ani slovo. Ani teď ne. Jak tedy bude pomáhat rodičům při křesťanské výchově syna?
Je mi z toho smutno. Opravdu nevytýkám panu Polívka, že rád slaví. A zve si hosty. Ať si využívá okurkové sezóny k tomu, aby se dostal do médií a celý národ mohl obdivovat jeho bohatství a jeho "královský" životní styl. Ale proč má u této dobře zorganizované show asistovat církev?
Bojím se o církev, která takto posluhuje mocným (a hvězdy showbyznysu patří k těm nejmocnějším) tohoto světa - a hází přitom lehkomyslně přes palubu své zásady. Bojím se o církev, která vysílá do světa informaci, že už na ničem netrvá, na ničem jí nezáleží, už nic nehlásá, ani nezvěstuje a každý zákon dokáže porušit. Bojím se o církev, která se stává jen jednou ze součástí showbyznysu.
Jsme zpátky v čase nemravných renesančních velmožů. Máme církev, která jim opět ochotně dělá kulisu (proč byla svátost udělována v jednom z nejnádhernějších chrámů na Moravě, a ne ve farnosti křtěnce) a vyhání hloubějíi duchovně cítící lidi do náručí sekt.
A byla svatba, zralý hřích, napsal Karel Jaromír Eben. A byly křtiny, zralý hřích. Jistěže, já vím, svátost byla platně udělena. Malý, nevinný Jan Polívka byl ponořen do Kristovy smrti, byl mu odpuštěn dědičný hřích a získal nadpřirozený život milosti. Ale devadesát procent (a možná skoro sto procent) přítomných se o to zajímalo a vědělo o tom ještě méně než sám křtěnec.
Ale jsem optimista. I Erbenova balada o hříšné svatbě má nakonec šťastný konec.
A je vlastně dobře, že křest byl udělen právě ve Křtinách. Tedy v místě, kde Panna Maria, jak vím z vlastní zkušenosti, mocně působí a v duších těch, kteří k ní přicházejí, způsobuje zázraky.