J e n     k á v a     p r o   n á v š t ě v y ?

 

Poslanec Tomáš Kvapil je zbožný člověk. Ale některým jeho postojům a krokům opravdu nerozumím. V Saleziánském magazínu (4/2004, s. 6 - 7) vyšlo interview Jiřího Kučery s tímto politikem. Kvapil odpovídá kromě jiného i na otázku: ”A co parlamentní ´skleníček´? Když tam kafe stojí pět korun a oběd třicet...“

Otázka by mohla být rozšířena. A co různé výhody a příplatky, které veřejně přiznávaný plat poslance zvyšují až na (zhruba) měsíčních 80 000 korun? Co třeba peníze na dopravu, které bere každý, i když bydlí třeba pět minut pěší chůze od sněmovny? A to mají poslanecké kluby k dispozici auta. (Rekordmanem je bývalý republikánský poslanec Sládek, jehož škodovka najezdila víc kilometrů než taxík a pan poslanec vykázal spotřebu, za jakou by se snad nemusel stydět ani tank v plném bojovém nasazení.) A to poslanci a senátoři neplatí jízdné, když už nasednou do hromadného dopravního prostředku. A co třeba luxusní, předražená výstavba poslaneckých bytů na Malé Straně, kterou se sněmovna pokoušela před veřejností utajit, ačkoli to byla stavba za veřejné peníze? A tak bychom mohli pokračovat a pokračovat.
 
Já nevím. Někdy si připadám jako král bláznů, poslední Mohykán nebo tak něco. Mýlím se, když si myslím, že křesťan by se měl od takové mentality distancovat? Tomáš Kvapil odpověděl jinak: ”Prostě máme vytvořené takové zázemí pro práci. V jiném povolání ti také sekretářka uvaří kávu, není to jen výsada politiků.“ A novinář Saleziánské rodiny reaguje: ”Raději zpět k rodině.“ Jemně vyjádří nesouhlas, ale nepolemizuje. Já nevím - mýlím se, když si myslím, že takovouto demagogii by neměl novinář jen tak přejít. Demagogii? Jistě. Otázka přece nebyla mířena na kávu, již pracovní návštěvě uvaří sekretářka; to opravdu není ”jen výsada politiků“. Otázka mířila na ceny v poslaneckých restauracích. Nejde o ”zázemí pro práci“ (ostatně ta práce je o hodně horší než její zázemí). Zázemí pro práci jistě je mít přímo v budově kvalitní restaurace, aby se nemuselo uprostřed jednání odbíhat někam přes ulici do bufetu (pokud je ještě na Malé Straně nějaký bufet). Ale otázka mířila k cenám v těchto restauracích. A ty jsou skutečně provokací veřejnosti.