Autobus byl plný lidí,

tak jak se to zřídka vidí,

na sedadlech i u tyče,

i vzadu, až u řidiče

namačkáni, dámy, páni...

Řidič už vzdal vybírání

peněz, lístky nevydával,

takový byl v pátek nával...

Tu si jedna paní všimla

řidičova přízvuku:

„Řekni, odkud jsi, kluku?“

„Ja z Vinnicy, Ukrajina...“

V tu ránu je jasná vina:

Ukrajinská náplava!

Chytne slinu, nadává:

„Co do nějaké Vinnice?

Koukni, jaká tlačenice,

k nedýchání v celém voze,

stojím jen na jedné noze

a ještě máme zpoždění!

Pro tebe tu místo není,

už máme dost všeho všici,

měl jsi zůstat ve Vinnici,

necpat se k nám do Evropy!“

„Ano, paní, ještě ty tropy –

jasné je, že do Evropy

takové horko nepatří,“

říkám jí, „i tím je vina

ta ukrajinská naplavenina...“