Jako řidič tramvaje si musím dovolenou plánovat hodně dopředu. Již v listopadu vyberu vhodné termíny na celý příští rok a předkládám je ke schválení. Jinak totiž nemám jistotu, že dovolenou dostanu tehdy, kdy chci. Hlavním kritériem je můj turnus. A tak se stalo, že na letošek padla volba na velikonoční týden. Velikonoční třídení jsem prožil ještě v Praze a v pondělí jsem se s manželkou vydal do Znojma.
Věřím, i když si to často nemyslíme, že scénář našeho života píše Bůh, my mu k tomu dáváme menší či větší prostor a také mu v tom scénáři různě škrtáme. Většinou asi k naší škodě. Proto mám moc rád určitou volnost času dovolené, kdy do tohoto scénáře nezasahujeme tak moc. Nebo aspoň já ne. Nepatřím mezi lidi, kteří s sebou tahají kola a mají přesně určeno, kolik kilometrů musí denně najet, ani si nevedu seznam památek, které musím navštívit, zkrátka – co Bůh dá. Neznamená to ale, že bych se nějak povaloval či flákal. Každý den vstávám tak kolem sedmé a celý den se nějak necháme Bohem vést.
A tak vždy očekávám, čemu mě zase Bůh přiučí, co nového pochopím. Ale bez urputnosti a bez křeče. K tomu možná napomáhá to, že manželka není praktikující katolík, tudíž si ani žádnou duchovní urputnost nemohu dovolit. Samozřejmostí ale je ranní modlitba breviáře, účast na mši svaté, pokud je to možné (a to ve Znojmě možné je vrchovatě), polední modlitba, modlitba růžence a večerní modlitba. To považuji za minimum duchovního přežití v této bezbožné době.
A musím říci, že Bůh ani tentokrát nezklamal. Krásně nás na Moravě uhostil! A jaké je hlavní poučení z této dovolené? Málo Boha chválím a málo si uvědomuji, kolik krásy přináší do našeho života. V rychlosti našeho putování tímto světem to je totiž stále těžší.
Nejprve jsme se vydali na prohlídku města. Jaká krása! V centru města se nachází čtyři „funkční“ katolické kostely, morový sloup, kašna, přístupné znojemské podzemí, všechny ulice krásně vydlážděné, upravené. Zbytky opevnění jsou unikátní, měli jsme štěstí na průvodce městem, který nás po hradbách provedl včetně výstupu do několika dochovaných věží. V minulosti na tomto zhruba kilometru čtverečním bylo pět klášterů (kapucíni, dominikáni, jezuiti, minorité a klarisky). Duchovní odkaz je stále patrný. Děkuji Ti, Bože, že takto tvoříš dějiny, že takto vstupuješ do našich životů a vytváříš duchovní prostor ve hmotě pro naše žití.
Krásného počasí jsme využili k procházce do národního parku Podyjí s nádhernou vyhlídkou na Znojmo. Bůh tomu chtěl, že právě na nejkrásnější vyhlídce do údolí Dyje a na město Znojmo bylo poledne. Zdáli znějící zvony a k tomu modlitba Raduj se, královno nebeská přímo vyzývaly k další chvále Boha. Děkuji Ti, Bože, že jsi k radosti člověka stvořil tak velkolepou přírodu, tak krásné scenérie, které vždy potěší lidské srdce.
Návštěva Hradiště... Moje kroky směřují k místnímu hřbitovu. Odpočívají zde dvě velké ženy. Za komunistů byl na Hradišti v bývalém klášteře křížovníků klášter Kongregace milosrdných sester svatého Karla Boromejského neboli boromejek. Jako jejich laický spolupracovník k nim mám velmi blízko. Dvě generální představené, které byly za svou věrnost Bohu vězněny, jsou zde pochovány. Matka Bohumila Langerová a matka Vojtěcha Hasmandová. Děkuji Ti, Bože, za tyto veliké svědkyně víry, za to, že stále posíláš lidi, kteří svou svatostí povzbuzují nás malověrné.
Ale nejen duchem je živ člověk. Večery jsme trávili různě. Například posezením ve vinném sklepě s výborným vínem a doma vyuzeným masem či klobásou nebo v restauraci s místním znojemským pivem a vynikajícím pečeným kolenem. I za to Ti, Bože, patří chvála. Za to, že pamatuješ na naše tělesné potřeby a že nám je dáváš v podobě, která umí potěšit i srdce.
Prožitků bylo ještě mnohem více. Ale smyslem článku byla touha předat to poznání, jak je důležité stále ve svém srdci hledat prostor pro chválu a vděčnost Bohu. A v neposlední řadě také třeba pozvánka k návštěvě Znojma.