Asi aby nás poněkud odškodnila za koronavirus, připravila nám příroda nádherný podzim. Sluníčko, modrá obloha – a jelikož je pořád ještě zelená tráva, člověk by na chvíli snadno podlehl dojmu, že je jaro. 
Situaci kolem čínské chřipky se snažím moc nesledovat – dospěla jsem k názoru, že je to velmi prospěšné pro duševní zdraví. Vždycky jen juknu, co nám zase zakázali a povolili. Vládní opatření vlády jsou leckdy velice diskutabilní a ne vždy řízená ohledy epidemiologickými. Spíše jako by se snažili zničit i drobné a soukromé podnikání a ukousnout nám další kus našeho soukromí a naší samostatnosti.
Vyrojily se podzimní druhy hub, které obvykle rostou ve velkém, ale část houbařů je vůbec nesbírá. I takové druhy, které obvykle u nás v Podkrkonoší vůbec nenacházím, například bedly. Když jsem v jiných letech našla bedlu, stála osamocená. Letos jsem byla celá pryč z toho, když jeden lesík byl doslova posetý desítkami bedel červenajících. Manžel se letos opravdu nabažil bedlových řízků (a já taky, to obalování je pěkný opruz).
V posledních čtrnácti dnech jsem sbírala čirůvky havelky, o nichž jsem si teprve letos po konzultaci s pražskou mykologickou poradnou a vedoucí mykologického klubu v Lomnici nad Popelkou ujasnila, že jsou to opravdu ony. Za semilskou nemocnicí směrem na Jilemnici je malý smíšený hájek, obklopený smrkovým lesem – tedy lépe řečeno, byl obklopený, ale teď je vše kolem vykáceno a já nevím, jestli to nevezmou z jedné vody načisto a nezničí i ten hájek. Tak tedy tam, zhruba na fleku 10 x 10 metrů rostly čirůvky havelky jak divé. Pokaždé, když jsem tam zajela, tak jsem jich měla plný košík. (Mimochodem, v tom hájku rostou i křemeňáky a kozáky, nicméně bůhví, zda tam příští rok ještě VŮBEC NĚCO poroste!) Je to neobyčejně chutná houba.
Velmi zajímavě naopak rostly václavky – obvykle jsou pařezy obsypané, stačí pařez a jde se domů. Letos: tuhle jedna václavka, tamhle jedna václavka. Ale i tak jsme měli asi třikrát václavkový guláš a obalované hlavičky jako řízky.
Když tedy bylo tak krásně (ono to netrvalo dlouho, už když jsem se vracela z lesa, už jsem natahovala rukavice), zajela jsem ještě jednou mrknout do lesíku za nemocnicí – a vracela se opět se skoro plným košíkem havelek. Byly už takové trochu opršelé, ale pořád neplesnivé, neshnilé. Prostě paráda.
Dnes ráno byly na teploměru dva pod nulou. Bílé střechy a auta. Takže: houby pápá.