Náš ukrajinský učitel marxismu-leninismu, celý rozzářený, v obleku, drží v ruce velikou papírovou květinu a rusky nás zdraví, všechny, jednoho po druhém, jak přicházíme na prvomájové shromaždiště naší fakulty. Kolik jsem prožil prvomájových průvodů? No spoustu.
„Videl som dneska sprievod májový
a na ňom mládež, celkom novú“ – Ján Kostra. Kolik jen blbých básniček si člověk pamatuje! Vždycky jsem se snadno učil verše, na rozdíl od vzorečků.
„Vot, s prázdnikom vas!“, „S prázdnikom vas!“, hlásí náš učitel marxismu-leninismu každému z nás. A zní to jako hrozba: „Já vás...!“ Ovšem on to tak nemyslí.
Prvomájové průvody pro mě nikdy nebyly nic příjemného.
Jiné vzpomínky mám pak z devadesátých let, kdy jsem jako redaktor Lidových novin chodil každý rok na slavnost Komunistické strany Čech a Moravy do Pisárek; tak tam to bylo pokud možno ještě nepříjemnější.
Severně od Brna je v lesích pomník Karla Hynka Máchy – velký obelisk s verši, ne socha – tak tam se taky chodilo. Někdo obětavý u pomníku zasadil třešeň – ačkoli okolní lesy jsou převážně listnaté – aby se prvomájový polibek mohl uskutečnit, jak se sluší a patří, pod rozkvetlou třešní... Už jsem tam více než dvacet let nebyl; snad třešeň i letos kvete a pomník se nerozpadl.
Takový První máj jako ten letošní však za celou dobu mého života ještě nebyl.
„Soffermo e piango – trpím a pláču, když myslím na ukrajinský lid,“ řekl dnes papež František z okna nad náměstím Svatého Petra, zaplněným věřícími, znovu připomněl Mariupol, „město Mariino“, a vyzval nás, abychom se modlili za mír. Budu se modlit.
Ale nejde mi z mysli představa našeho někdejšího učitele marxismu-leninismu – působil u nás v rámci jakési výměny s kyjevskou univerzitou – jak stojí v učebně a před sebou má dnes mladíky v ruských uniformách a vykládá jim, že ukrajinský národ neexistuje. „S prázdnikom vas!“