„Tak doneste mu kytku!
Prý ho má v přebytku!
Užs to čet?“
Kdo? Koho?
„Tak doneste mu kytku!
Prý ho má v přebytku!
Užs to čet?“
Kdo? Koho?
Člověka velice potěší
– uprostřed dnešního svrabu –
že máme ve vládě hrdinu,
ne pouze žvanila, babu,
že máme ministra obrany,
skvělého, silného chlapa,
co osobně všechny zločince
usvědčuje a lapá...
Být Turek není žádný med,
zvlášť když se sultán zlobí,
že viděl náhle celý svět
puč jako z dávné doby.
Prohráli. Pučisty vítěz zdrtí.
A chtěl by ještě zavést zpět
zrušený kdysi trest smrti...
Dva kostely tu stojí vedle sebe jako na obrázcích. K malému románskému v baroku přistavěli ještě jeden větší, jako by se jim zdálo, že pro místo, kde podstoupila mučednickou smrt velká národní světice, je takový malý kostelíček málo. Ale ani ten větší barokní, jakkoli půvabný, není moc velký. Svítí sluníčko, je klid, trávník je sestříhaný, ke kostelům nevedou žádné pěšinky, jako by to byly jen kulisy...
Autobus byl plný lidí,
tak jak se to zřídka vidí,
namačkáni, dámy, páni...
Řidič už vzdal vybírání
peněz, lístky nevydával,
takový byl v pátek nával...