Fejetony

Vleču se pomalu ulicemi a nechápu, kolik lidé stíhají nejrůznějších aktivit. Nejen přehršel akcí k dvoustému výročí narození Johanna Gregora Mendela. Mendelova osobnost mě vždycky zajímala, lidsky a duchovně i společensky, ale jeho dvojnásobně kulaté narozeniny jsem vůbec neslavil, kvůli horku. Chtěl jsem jít aspoň na jeden z koncertů konaných na jeho počest na jeho náměstí na Starém Brně, ale zůstal jsem doma, u knížky, v studeném pokoji...

„Rusalka chce být člověkem…,“ říká významná česká režisérka (oficiálně před zákonem ještě režisér, i když už se chystá k operaci). Ještě jako muž zdeformoval, jinak to nelze říct, také řadu shakespearovských hrdinek až k nepoznání. Nyní se chystá na Rusalku: „Cizí kněžna řeší, jak snadné by bylo v tomto machistickém světě být mužem, to je spíš politický a společenský pohled.“ A princ? Na konci opery „prohlásí, že je žena, i když ho všichni prohlašují za prince…“. Co by na to řekl Antonín Dvořák? Cosi jadrného?

Na úvod se musím přiznat, že jsem podjatý. A taky kapánek dojatý. Právě jsem se vrátil z festivalu, který se po dvě covidová léta nesměl konat. Když spustí housle, paličky udeří do cimbálu a chlapi začnou vícehlasně zpívat, je to nádhera! Na festival chodíme v sobotu. Je to hlavní programový den, ale především se koná finále soutěže tanečníků verbuňku, pomyslný vrchol strážnických slavností. Ochozy největšího amfiteátru zaplní tisíce diváků, v drtivé většině do pětatřiceti let. Nástup osmnácti finalistů provází bouřlivý potlesk...

Milí čtenáři Skleněného kostela! Často mi v hlavě běží text, jaký bych ráda pro toto mé oblíbené internetové médium napsala, ale nějak nezbývá času nebo sil nebo obojího… Poslední dobou se mi v hlavě čím dál častěji honí vzpomínky na mládí. Vracím se do dětských let do své rodné slovácké dědiny Nivnice. Naposledy intenzivně, když do našeho kostelního sboru v Brně-Žebětíně začala chodit naše dcera se svými spolužačkami...