Fejetony

Jeli jsme na severovýchod až k hranicím s Itálií. Ale celou cestu do La Saletty mě svíral strach, neboť mám závratě a někde jsem slyšel, že toto poutní místo je vysoko v Alpách. Příliš jsem o něm ale nevěděl. Jediné, co mi v mysli naskakovalo, když jsem slyšel jméno La Saletta, byla stejnojmenná báseň Jana Zahradníčka.

Užhorod spojuje československou architekturu první republiky se šedivými stavbami komunistické éry. Bylo to jediné město, kde jsme si mohli dovolit taxi, starého mercedesa ze sedmdesátých let. Dovezl nás do hotelu Praha, jehož ceny za noc s vydatnou snídaní se pohybovaly pod cenou obědového menu u nás. Moje cesty přes hranice u nevelkého města Užhorodu byly dvě, stejně jako jsou dva pruhy ukrajinské vlajky...

Tak jsem si říkal, že si dneska koupím čtverečkovaný sešit a kárované trenýrky – jenže ty si nekoupím. Ačkoli bylo mnohokrát avizováno, že od úterý 19. ledna už bude virus natolik oslabený, že vláda otevře 1. papírnictví, 2. prodejny dětského oblečení a 3. prodejny spodního prádla, prádlo nakonec ve vládě neprošlo... Tedy – chtěl bych být u debaty, kdy členky & členové vlády debatovali o důležitosti spodního prádla...

Zase jsem se vrátil do dětských let, kdy prosinec trval strašně dlouho a já se doma motal rodičům pod nohama. A tak jsem letos začal péct cukroví. Najednou se mi vybavily všechny finty, které mě naučili rodiče. A šlo to. Večer jsem si vzal Písmo a poslechl si adventní písně. A zase na Mikuláše jsem sledoval potemnělou ulici a nasával tajemnou atmosféru tohoto svátku...