Sám Sám na lodi Sám v moři Jediný na světě
držím v rukou veslo Nemám cíl
Uprostřed moře Nevím
jak daleko je k nejbližšímu břehu
Moře je bez ryb i bez chobotnic a hadů
Ptáků se nebe nedočkává
Zelené hvězdy si hrají před mýma očima:
mění svá souhvězdí uzavírají
jiné koalice a registrovaná partnerství
Vedou mě nevedou
Moře je zelené modré černé bílé a indigové
zlovolné nekonečné
bez – břehů
Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...
Dopřej mi prosím ještě chvilku času, Bože,
dopřej mi prostor
na pokání jak bílý stan na bílé pláni,
abych se ztratil,
abych se vrátil,
abych světu zmizel,
ať se všechna svízel
zvrátí, ztratí, spálí,
ať hry, jež jsme hráli,
bílá milost spálí,
ať
obrousí se hrany,
než zaznějí hrany,
Bože, dej nám bílé stany...
Jak hrozný je náš mír
Stůl se stříbrnými příbory
prostřený na bojišti
kde krev rychle stéká do písku
my
se po ní neohlížíme nevidíme ji
a z písku vystřelují
nálože nenávisti
