Ne, sníh mi nechybí.
Připadá mi, jako bych s sebou stále nesl
housle,
na které neumím hrát.
A tak se bránil času...
Ne, sníh mi nechybí.
Připadá mi, jako bych s sebou stále nesl
housle,
na které neumím hrát.
A tak se bránil času...
Malá holubice
s šedavými křídly
ožívala večer
v rukách mého otce
(a když
tatínek udělal gesto,
ta knížka zůstávala
nad mojí postýlkou
i bez jeho rukou).
Sám Sám na lodi Sám v moři Jediný na světě
držím v rukou veslo Nemám cíl
Uprostřed moře Nevím
jak daleko je k nejbližšímu břehu
Moře je bez ryb i bez chobotnic a hadů
Ptáků se nebe nedočkává
Zelené hvězdy si hrají před mýma očima:
mění svá souhvězdí uzavírají
jiné koalice a registrovaná partnerství
Vedou mě nevedou
Moře je zelené modré černé bílé a indigové
zlovolné nekonečné
bez – břehů
Kámen
padl do řeky, a
žádné kruhy se nevytvořily.
Líný, stojatý proud spolkl můj kámen jako všechno,
co do něj stále, stále padá...
Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...