Nečeské slovo superdebata (místo latiny se mohlo zvolit složené slovo s francouzštinou a říkat surdebata), potemnělý dvůr Národního muzea a jemné světelné efekty. Dlouhé dvě hodiny v hlavním vysílacím čase.
Ovšem bez Andreje Babiše, který se, jako před ním Zeman, debatám vyhýbá (kromě show na základní škole).
Ach, to zaznělo sladkých řečí! Až mi z nich trnuly zuby. Dá se říct, že čím méně šancí na zvolení v případě toho či onoho kandidáta podle průzkumů preferencí, tím více z jeho úst plynulo sladkých apelů a frází.
V souhrnu nic příjemného.
Poradci těm hlavním kandidátům jistě poradili, že není dobře být agresivní, a tak vystupovali neagresivně, i kritika ostatních kandidátů, pokud nějaká (a v jeden moment je moderátor do takového vymezení tlačil), byla, snad s jednou výjimkou, zdvořilá.
Hlavním hrdinou večera (a vítězem následných mediálních titulků) se stal Josef Středula, který v samém závěru debaty opustil hru na to, že má šanci na vítězství, odstoupil z kandidatury a podpořil jednoho z hlavní trojice favoritů, tedy konkrétně favoritku: své – podle průzkumů tříprocentní – voličstvo vyzval k podpoře Danuše Nerudové, aby se prezidentem nestal ani estébák, ani komunistický rozvědčík. Při vyrovnanosti podpory Pavla, Babiše a právě Nerudové tím odborový předák možná rozhodl nejen první kolo, ale i celou prezidentskou volbu… (Ovšem o svoji chvíli celostátní televizní slávy se Josef Středula připravit nenechal: bylo by totiž korektnější, kdyby svůj úmysl už nekandidovat oznámil hned na začátku surdebaty anebo ještě lépe před ní, a dopřál tak ostatním hrdinům debatního boje víc vysílacího času a neuváděl také televizní diváky dvě hodiny v omyl.)
A ještě poznámka k Pavlu Fischerovi, kterého nemálo křesťanů vnímá jako křesťanského kandidáta na prezidenta: když jednu chvíli vypočítával zločiny čínského komunistického režimu, čekal jsem, že nevynechá, co se v mainstreamové diskusi rádo a vědomě zapomíná, totiž kruté pronásledování nejen Ujgurů a dalších, ale i čínských křesťanů: nějak si ale ani on na křesťany nevzpomněl…
A na závěr ještě chvála moderátora Martina Řezníčka (a týmu, který mu připravoval otázky pro prezidentské kandidáty); bylo příjemné sledovat, jak byl kultivovaný, důsledný, jak pevně držel debatu v ruce: nechtěl by raději on být prezidentem?