Je nesporné, že právě vakcinace má zásluhu na potlačení řady závažných chorob v našich zeměpisných šířkách, stejně tak je jasné, co se dříve tajilo, že očkování může pro některé děti mít i závažné negativní následky... A tím co do věcné stránky své poznamenávání končím – necítím se ani trochu kompetentní řešit otázku vhodnosti či nevhodnosti povinného očkování dítěte obecně a tak řečené hexavakcíny speciálně.

Včera (16. září 2015) se o této otázce znovu diskutovalo v Poslanecké sněmovně, díky tomu, že Senát vrátil příslušný zákon dolní komoře s opravami, které by umožnily přijetí dětí do předškolního zařízení, i když není stoprocentně očkované... Debata to byla dlouhá, živá a – opět – docela emotivní; pro současnou medicínu, a to bylo poznat i na vystoupeních některých z početné kohorty lékařů ve sněmovně, je očkování posvátnou krávou, o které se diskutovat nesmí, a pokud se snad diskutuje, tak už to vůbec nesmějí dělat laici – tedy lidé bez čtveřice písmen MUDr. přede jménem... Pokud jde o hexavakcínu, zaujalo mne, což připomněl poslanec a profesor medicíny Rostislav Vyzula a co se mezi námi laiky obecně neví, že není nutné se jí podrobit a je možné se dohodnout s lékařem na modifikaci.

Ale jak říkám, toto není poznámka o očkování – nýbrž o politické kultuře.

Stanovisko Senátu měla v Poslanecké sněmovně hájit senátorka doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc. (ČSSD) – bývalá hejtmanka Plzeňského kraje a bývalá ministryně zdravotnictví, dáma velice pracovitá a velice kariérychtivá, v osobním styku velmi příjemná, ale, na mou duši, nechtěl bych ji mít za nepřítele.
Říkám: měla hájit – ale nehájila. Místo toho řekla jen, že se stanoviskem Senátu nesouhlasí a naopak souhlasí se stanoviskem Poslanecké sněmovny. Možná i toto její vystoupení přispělo k tomu, že sněmovna senátní změny odmítla a potvrdila původní, velmi striktní znění...

Nikdo nebere paní senátorce docentce její názor – ale pokud s tím, co přijal Senát, nesouhlasí, neměla přijmout mandát k tomu, hájit senátní stanovisko ve sněmovně. A pokud ve sněmovně jako zástupkyně Senátu vystoupila, měla hájit stanovisko své parlamentní komory – a ne stanovisko svoje, v Senátu přehlasované. To je věc elementární politické etiky.

Ale možná to ani není nic překvapivého: paní Emmerová si vždy dokázala jít za svým názorem a cílem bez velkých ohledů doprava doleva.