1.
Zatím jsme z toho ještě všichni v šoku – a ne-li v šoku, tedy ve stavu určitého údivu či jakési zaraženosti... To jenom politikové a televizní moderátoři dokážou okamžitě po takových hrozných událostech sypat z rukávu vhodné formulace a trefné fráze (to není nic proti nim – to prostě patří k jejich řemeslu); normální člověk se ale s takovou hrůzou vyrovnává pomalu.
Ale co je třeba podle mého názoru zdůraznit především: v oblasti teroristických útoků představují včerejší (13. 11. 2015) pařížské útoky – tedy viděno z hlediska teroristické komunity – obrovský krok vpřed: nikdy předtím se nikomu nepodařilo zorganizovat takto velikou, takto koordinovanou akci v samotném srdci jedné ze světových metropolí, zahnat nějakého šéfa státu přímo v jeho hlavním městě na útěk, připravit to vše tajně a nepozorovaně, ačkoli tajné služby byly v příslušné zemi velice významně posíleny po předchozích útocích (a od odborníků na takovouto práci jsme už slyšeli, že útoky, jaké se odehrály v Paříži, se musely připravovat ne dny, ne týdny, ale spíše měsíce) – a to vše nedlouho před světovým klimatickým summitem – tedy ve stavu ještě dále zvýšené a posílené aktivity všech francouzských bezpečnostních složek...
Už zazněly i odkazy na společnost Státu Izrael, kde lidé žijí, baví se, chodí do zaměstnání, obchodují, píši romány, koupou se na pláži, pracují ve špičkových vědeckých laboratořích, vychovávají děti, modlí se k Bohu – a při tom všem žijí ne v nějakém hypotetickém, teoretickém, vzdáleném, ale stále ve velice blízkém teroristickém ohrožení, ať již únosem syna, výbuchem bomby, náhle tasenou dýkou v ruce ženy středních let či dopadem rakety na střechu rodinného domu... Čeká nás podobný způsob života?

2.
„Ti, kteří stavěli ploty, se teď cítí potvrzeni,“ řekl německý profesor Petr Robejšek, častý host ve vysílání České televize. Proč? Neměli by se „cítit potvrzeni“! Podobným zločinům, jaké se staly v Paříži, přece drátěný plot nezabrání. Ti, kdo vraždili ve Francii, nebydleli předtím ve stanech v utečeneckém táboře, ani do země nepřipluli na gumovém člunu a nepřiputovali tam pěšky rozmočenými, blátivými poli... Skuteční teroristé do Evropy putují pohodlnými dopravními prostředky, s řádně vystaveným pasem...
Ani není pravda, jak jsme také slyšeli, tentokrát zase od někoho, kdo chtěl být k ubohým uprchlíkům co nejvíce vstřícný, že uprchlická krize s teroristickými útoky vůbec nesouvisí, že jde o dva různé problémy, které mají každý svou vlastní genezi a musejí se řešit zvlášť... Jak to? Uprchlíci ve své většině, a nejpočetnější z nich, ti ze Sýrie, především, prchají přece právě před tím, co se teď stalo v Paříži – před terorismem islámských fanatiků; právě hrůza, která se stala v Paříži, nám připomíná, že, i když nám to třebas zatím tak nepřipadá, jsme s uprchlíky na jedné lodi (!), oni jsou naši a my jejich spoluoběti a snad i spolubojovníci...