Americká vláda je, podle slov mluvčího Ministerstva zahraničí USA Johna Kirbyho, v šoku. Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek řekl, že se jí nediví. Český ministr spravedlnosti Robert Pelikán zamítl žádost americké strany o vydání dvou mužů podezřelých z ilegálního obchodu s (těžkými) zbraněmi a z přípravy teroristického útoku proti USA. A soud je vzápětí oba propustil. Kde nyní jsou, prý ministr Pelikán neví: jsou svobodní, můžou jít, kam chtějí. A dělat, co chtějí. Současně bylo propuštěno pět českých občanů, kteří za podezřelých okolností vloni v létě zmizeli v Libanonu. Souvislost mezi těmito dvěma kroky čeští politici s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem v čele buď vůbec popírali, nebo říkali, že o ní nic nevědí, potažmo že je nezajímá.
Možná takovým tvrzením nějaký věrný sociálnědemokratický volič dokonce i věřil, jenže ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický přímo přiznal, že šlo o výměnu. Když to měl na tiskovém brífinku komentovat právě ministr spravedlnosti, také za hnutí ANO, řekl: „To je výrok, to je údajný výrok, ministra Stropnického – a to musí komentovat ministr Stropnický sám.“ (Výborné řešení, jak se vyhnout politickým sporům: každý ministr si bude sám komentovat své kroky a výroky – a jinak nikdo jiný.)
Komentářů se ovšem vyrojilo mnoho a vcelku by je bylo možné shrnout do ošklivého českého přísloví, že bližší košile než kabát: lepší dva teroristi na svobodě, než pět českých občanů v zajetí libanonské vlády, z toho jeden tajný (tedy teď už ne tak docela tajný) agent české tajné (pořád strašně tajné) služby. A že to bylo zajetí (pravděpodobně dokonce nastražená past) s vědomím a podporou údajně (vcelku) demokratické a (více méně) prozápadní libanonské vlády, je zřetelné.
Jistě, jistě, vláda má především chránit akutně ohrožené životy vlastních občanů, a teprve potom potencionálně ohrožené životy v zemi svého spojence: ale skutečně nebyla jiná možnost než takovýto handl? Nebylo možno s vládou Libanonské republiky více vyjednávat, postavit ji pod nějaký tlak, třeba mezinárodní? A nebylo všechno ještě jinak, dozvídáme-li se, že podezřelý terorista, kromě mnoha jiných dovedností, byl také poradcem svrženého moskevského prezidenta Ukrajiny Janukovyče? To vše se hned tak nedozvíme. A nebude naše demonstrovaná ochota k výměnám pozvánkou pro další partnery, kteří by s námi podobný handl chtěli uskutečnit? Tak to se naopak dozvíme možná dost brzy.