Je 24. červen 2016 05.39 hodin: televize ITV oznamuje, že referendum o členství Spojeného království v Evropské unii vyhráli stoupenci tak řečeného brexitu; zbylé, dosud nesečtené okrsky už nemohou zvrátit jejich vítězství.
Skleněný kostel byl v této věci neutrální – na rozdíl mainsteramových médií v Česku, která agitovala proti brexitu tak zběsile, jak kdyby výsledek na ostrovech závisel jen na nich...
Byl jsem neutrální, přiznávám se, také proto, že jsem si ve skutečnosti nedokázal představit, že by nějaká země mohla takové moci, jakou dnes představuje EU, vůbec říci NE. A neuměly si to představit ani světové finanční trhy a těsně před hlasováním spekulovaly na setrvání Británie v EU.
Před referendem jsem byl zdrženlivý, ale teď mám z výsledku zcela spontánně radost – a napadá mě to biblické: „Padl, padl ten veliký Babylon...“ (srov. Zj 14, 8). Ukázalo se, že Britové jsou stateční, nebojí se a nemají rádi, když jimi někdo manipuluje.
Vox populi, vox Dei.
Výsledek je ovšem triumfem demokracie, tedy demokracie v doslovném významu jako „vláda lidu“. Je jasné, že David Cameron by referendum nepřipustil, kdyby si nemyslel, že je vyhraje: ale Britové se vládou zmanipulovat nenechali. Připomíná mi to situaci, kdy premiér Winston Churchill, celým světem oslavovaný vítěz, prohrál první volby po válce a musel z úřadu odejít.
Nikdo samozřejmě nebude Spojené království izolovat, nikdo si nemůže představit, že by velmoc velikosti Británie mohla bez bruselské byrokracie zmizet ze světové scény; otřesy budou – ale jistě se vyrovnají. A myslím, že i nám bude teď po oslabení bruselského krunýře líp. Evropa se samozřejmě musí sjednocovat a také se sjednocovat bude. Ale ne tímto způsobem.
Počkám si ještě na oficiální vyhlášení výsledku a reakci premiéra Davida Camerona a potom nebudu, promiňte, několik dní sledovat oficiální média. Na nářky, strašení a manipulace, kterých se na nás v této věci valila celá řeka, už nejsem zvědavý.