Americký prezident nejdřív skočí na špek tomu ruskému a pochlubí se, že se s ním na G20 Hamburku domluvil na vytvoření společné neprůstřelné obrany proti hackerům; když je mu, a to i z jeho vlastní Republikánské strany, namítnuto, že se „dohodl“ právě s největším světovým velitelem hackerů, tweetnul zase něco jiného, jako že když se na tom dohodl, ještě to prý neznamená, že to bude... Bože můj, jak je to všechno trapné! Trapnost na trapnost, jedna za druhou, samé trumpnosti...
A dál. Prezidentův syn a poradce (vůbec moc hezká rodinná situace, mladý pán radí tatínkovi!) nejdřív tvrdí, že se s nikým takovým jako je Natalija Veselnickaja, nikdy nesešel, pak zas že se sice sešel, ale o ničem nemluvil, potom že tedy mluvil, ale nevěděl vlastně, s kým mluví a konečně že mu ta ruská právnička napojená na Kreml stejně žádné podstatné kompro na Hillary Clintonovou neřekla... Prezident Trump k tomu dí, že o tom nevěděl, a ruský prezident přizvukuje, že paní, o které je tu řeč, vůbec nezná... Vyšetřování ruského ovlivňování amerických prezidentských voleb je nekonečný seriál.
Na zmíněném summitu G20 se Trump hezky přímo, z očí do očí, Putina poptal, zda Rusko chtělo ovlivnit americkou prezidentskou kampaň, a Putin mu řekl, že ne, a Trump na to, že Putinovi věří – prostě: pohoda, naprostá pohoda. (Jako když levicový australský premiér Ben Chifley poté, co se v padesátých letech provalily rejdy sovětských tajných služeb v Austrálii, něčemu takovému nechtěl ani věřit a prohlásil, že se zeptá přímo Molotova, jestli SSSR opravdu vybudoval v Austrálii agenturu – no a když ho jeho poradci poučili, že Molotov mu asi pravdu neřekne, divil se ještě víc... To Trump věří – a nikdo se už nediví.)
Poslouchal jsem projev, který Trump přednesl ve Varšavě u památníku Varšavského povstání. Ponechám stranou okolnost, že to byl od Trumpa především podraz na českého prezidenta, vždyť ten nás přesvědčoval, jak je si s americkým kolegou blízký, telefonují si a už už se chystá velké Zemanovo entrée v Bílém domě. A nyní Trump takto, bez jediné zmínky o Česku, zdůrazní význam a slávu polského národa a kvalitu současné polské vlády!
Musím říct, že když jsem poslouchal Trumpovo varšavské hřímání, nevěřil jsem svým uším a chvílemi mi připadalo, že v čele Ameriky stojí nemocný člověk, česky řečeno blázen (ostatně v psychiatrických kruzích USA se po Trumpově zvolení vedla vážná debata o jeho duševním zdraví, která nakonec skončila na tom, že diskutujícím chybějí exaktní data z podrobnějšího odborného vyšetření).
Americký prezident totiž mluvil, jako kdyby přijel z nějaké středoafrické země a chtěl získat od Polska rozvojovou pomoc: tolik to bylo nechutného „šmajchlování“, napůl na povrchně nastudovaných faktech založeného a napůl už jen a jen frázovitého: řeči o velikosti a morální síle Polska; i kdyby tak mluvil uchazeč o křeslo polského prezidenta, řekl bych, že je to neskutečný populismus a že tohle přece Poláci nezbaští! Vůbec jsem nechápal, jaký měl Trumpův projev smysl: chtěl jenom naštvat Putina? To asi ne... Chtěl něco od Poláků? Co? Aby si koupili americký zkapalnělý plyn? Ten by přece Poláci nakoupili tak jako tak! Zdá se, že jediným důvodem velké Trumpovy řeči u památníku Varšavského povstání nakonec bylo, že chtěl mít zase jednou velký projev, kde se setká s frenetickým aplausem... Zahrál na jejich nacionalistickou strunu – a Poláci mu to dopřáli. Žádná dobrá zpráva.